17 C 138/2024-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9 800 Kč a smluvní pokuty 966 Kč podle smlouvy o úvěru z 24. 1. 2023 č. 51709. Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázích a zkoumáním informacív žádosti žalovaného o úvěr). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla úvěrový rámec do částky 20.000 Kč. Dne 24. 1. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému částku 7 000 Kč s tím, že žalovaný měl podle smlouvy splácet alespoň úrok (40 % měsíčně) do 23. dne v každém měsíci. Žalovaný svůj dluh nesplácel, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru k 26. 5. 2023 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od 30. 5. 2023 do 15. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), aniž nařizoval jednání.4. Protože žalovaný se vůči žalobním tvrzením nevymezil, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr [číslo] soud zjistil, že žalovaný elektronicky požádal o úvěr (za dále uvedených podmínek). Uvedl své kontaktní údaje, identifikační údaje, byl svobodný, bydlel sám v obecním bytě, byl zaměstnán s příjmem 20 453 Kč měsíčně a s výdaji 13 000 Kč měsíčně; žalovaný nebyl v exekuci nebo insolvenci. Žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého účtu od 23. 8. 2022 do 18. 1. 2023; z výpisů vyplývaly příjmy žalovaného ze zaměstnání (popř. od osoby označení jako zaměstnavatel žalovaného); výdaje žalovaného z výpisu zřejmé (identifikovatelné) nebyly, s výjimkou nákladů na sázení. Žalovaný k žádosti připojil svůj rodný list.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z 24. 1. 2023 (a návrhu této smlouvy) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným uvedenou smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz). Žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) 20.000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 354,08 %. Žalovaný měl vrátit úvěr ve splátkách k 23. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaný byl v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení.7. Z potvrzení o provedení transakce z 24. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 7 000 Kč.8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] z 26. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovaného na zesplatnění úvěru k 26. 5. 2023 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k uvedenému datu ve výši 20 059 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.9. Z výzvy z 15. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení před podáním žaloby zaplacení částky 21 349,45 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána poštou 15. 10. 2023.10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru.16. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházelo pouze z informací od žalovaného (včetně identifikace zdroje a výše příjmu) a předloženého souhrnného výpisu z účtu za dobu od 8/2022 do 1/2023. I když z výpisu z účtu je možné zjistit informace o příjmech a výdajích žalovaného, nevyplývá z něj, že žalovaný byl zaměstnán (na dobu neurčitou) a jaké byly jeho výdaje (zejména v souvislosti s bydlením a případným splácením dluhů). Žalobkyně sice poukazovala na lustrace v úvěrových registrech, z žádosti o úvěr vyplývalo jen ověření rejstříku hledaných osob, exekucí a insolvencí. Ostatně žalovaný je aktuálně v insolvenčním řízení, a tedy lze pluralitu závazků předpokládat. S přihlédnutí k rizikovému chování žalovaného (sázení, které je zřejmé z výpisu z účtu) měla žalobkyně před poskytnutím úvěru jeho příjmy a výdaje ověřit, minimálně nahlédnutím do úvěrových registrů a ověřením zaměstnání žalovaného. Pokud tak neučinila, porušila své povinnosti podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., a tedy smlouva je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná se způsobem vypořádání, které je speciální k ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (podle občanského zákoníku).17. Je pravda, že žalovaný je pasivní, a tedy nejsou k dispozici informace o okolnostech významných pro stanovení podmínek vrácení jistiny dluhu (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Soud vyšel z bagatelní výše částky, která má být žalobkyni vrácena, a rozhodl o jejím vrácení ve lhůtě, která i s minimálním příjmem bude splnitelná.18. Soud jen poukazuje na sjednanou výši úroku, která i při závěru o oddělitelnosti ujednání o úroku k aplikaci § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (výše úroku je totiž zcela excesivní při srovnání s databází časových řad - úvěrových obchodů ARAD na www.cnb.cz). Soud se však s ohledem na důvod neplatnosti dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (a § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) již důsledky ujednání nepřiměřeného úroku nezabýval (pro nadbytečnost).19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (přestože žalobkyně měla v jistině nároku převážný úspěch, s přihlédnutím k nedůvodnému požadavku na úrok z prodlení se úspěch i neúspěch účastníků shodný).20. Soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za žalobu v částce 200 Kč dle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. (položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. a/ Sazebníku).