18 C 341/2023-32 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 36 524 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná je vlastníkem bytu [číslo] který se nachází na pozemku p. [číslo] v kat. území Drahovice, obec Karlovy Vary vč. podílu na společných částech budovy a pozemku ve výši [číslo] vlastnické právo k bytu je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, pro uvedené kat. území na [list vlastnictví]. Jedná se o byt o velikosti 1+1 ve třetím podlaží domu. Z titulu svého vlastnického práva k jednotce je žalovaná členem žalobce. Z tohoto důvodu je povinna řídit se stanovami žalobce. V článku XI., odst. 2 písm. b) a c) stanov žalobce je upraveno, že člen společenství je povinen hradit příspěvky na správu domu a pozemku (tzv. příspěvky do fondu oprav) a zálohy na úhradu za služby (tzv. příspěvky do fondu služeb) a nedoplatky na vyúčtování služeb. Žalovaná neplatila řádně a včas předepsané příspěvky do fondu oprav a zálohy na poskytované služby v období od prosince 2021 do listopadu 2022 včetně, dále v období od prosince 2022 do října 2022 včetně a stejně tak nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 1 779 Kč splatný 31. 5. 2022 a nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2022 ve výši 2 591 Kč splatný 31. 5. 2023 Celkem žalovaná dluží 36 524 Kč.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z e-informace ČÚZAK Praha soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem shora popsaných nemovitostí.Ze stanov žalobce soud zjistil, že čl. XI, odst. 2 písm. b) a c) upravil povinnost člena společenství hradit příspěvky na správu domu a pozemku (tzv. příspěvky do fondu oprav) a zálohy na úhradu za služby (tzv. příspěvky do fondu služeb) a nedoplatky na vyúčtování služeb.Z přehledu předpisů a plateb vztahujícímu se k předmětné jednotce soud zjistil výši nedoplatku žalované ve výši uvedené v žalobě za uvedené období.Z upomínek ze dne 6. 12. 2022 a 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dluhu.Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.Podle ustanovení § 1180 odst. 1 občanského zákoníku nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.Dle § 1181 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku, strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel.Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku nájemce platí nájemné předem za každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě všech provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a s odkazem na citovaná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je oprávněná a proto jí soud v plném rozsahu vyhověl.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 796,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 827 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 524 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.