18 C 62/2023-84 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci původně 77 140 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení vzal žalobu zpět co do částky 62 000 Kč a co do částky 4 908 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky jednotky č. 2096 umístěné v budově [adresa] evidované u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště v Karlových Varech pro katastrální území Karlovy Vary, a to žalovaná 1 o velikosti spoluvlastnického podílu ¼ a žalovaní 2 a 3 o velikosti spoluvlastnického podílu ¾, přičemž se u nich dále jedná o formu společného vlastnictví manželů. Žalovaní jsou členy žalobce. V souladu s č. l. X odst. 2 písm. d) a e) stanov žalobce mají žalovaní povinnost platit do fondu oprav 1 800 Kč a fondu služeb 5 249 Kč pravidelně měsíčně předepsané platby s účinností od měsíce března 2022, do března 2022 byla povinnost hradit do fondu oprav 1 800 Kč a do fondu služeb 2 436 Kč. Žalovaní dluží žalobci na platbách za měsíce březen 2022 až prosinec 2022 částku ve výši 70 490 Kč (měsíční platba 1 800 + 5 249, celkem 7 049 Kč) a leden 2022 dluží žalobci do fondu služeb částku 2 414 Kč a za únor 2022 dluží žalovaní měsíční platbu do fondu oprav 1 800 Kč a do fondu služeb 2 436 Kč, celkem tedy dluh činí 77 140 Kč. Žalovaní byli písemně vyzvaní výzvou ze dne 31. 1. 2023, podanou dne 31. 1. 2023, dluh částečně uhradili, přes úhradu činí dluh ke dni podání žaloby stále 77 140 Kč.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Po podání žaloby vzal žalobce žalobu zpět co do částky 62 000 Kč s tím, že tato částka byla žalovanými zaplacena, co do částky 4 908 Kč, představující přeplatek na zálohách na služby a co do souvisejícího zákonného úroku z prodlení. V uvedeném rozsahu pak soud řízení zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1-4 o. s. ř.V průběhu řízení byl žalovaným ustanoven opatrovník pro řízení dle § 29/3 o. s. ř., a to usnesením ze dne 21. 6. 2024 č. j. 18 C 62/2023-62, právní moc 17. 7. 2024.Opatrovník žalovaných ve svém vyjádření uvedl, že považuje tvrzení žalobce za nesporná a žalobu za důvodnou dle §§ 1180/1, 1181/1,2, 1194/2 a 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Poukázal na to, že za rok 2022 již došlo k vyúčtování zaplacených záloh. Tato skutečnost pak byla žalobcem zohledněna v částečném zpětvzetí žaloby.Z listinných důkazů předložených žalobcem spolu se žalobou zjistil soud skutkový stav shodný se skutkovým stavem popsaným v žalobě.Po právní stránce posoudil soud žalobu takto:Podle ust. § 1180/1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.Podle ust. § 1181 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Vzhledem k tomu, že žalovaní nezaplatili žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitli se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 733,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 857 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 140 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 080 Kč ve výši 3 796,80 Kč.