19 C 101/2024-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu postižního práva proti žalovanému ve výši žalované částky, kterou způsobil poškozenému [jméno] [příjmení], na vozidle Mercedes-Benz, [registrační značka] vozidlem [příjmení] [jméno], [registrační značka] (dále jen„ škodící vozidlo“), aniž by toto vozidlo bylo pojištěno za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně uhradila poškozenému náhradu škody ve výši 80 428 Kč. Dopisem k uplatnění práva na náhradu ze dne 1. 5. 2023 požadovala žalobkyně v souladu se zněním ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. po žalovaném 1/3 náhrady toho, co za něho plnila a stanovila lhůtu k plnění do 31. 5. 2023.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to záznamem o dopravní nehodě, fotodokumentací poškozeného vozidla, likvidační zprávou, žádostí společnosti [právnická osoba], fakturou za opravu vozidla, fakturou za náhradní vozidlo, výpisy z účtu žalobkyně a předžalobní upomínkou. Těmito důkazy má soud za prokázaná veškerá tvrzení žalobkyně (viz. odst. 1. odůvodnění rozsudku) a na tato tvrzení odkazuje soud jako na skutkový závěr ve věci samé.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Žalovaný měl podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), § 3 odst. 2, povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě (§ 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaný neuzavřel k datu vzniku škody uvedené v odst. 1. tohoto odůvodnění povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. ukládá České kanceláři pojistitelů poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaný jako provozovatel vozidla podle ustanovení § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) a jako řidič vozidla podle § 2910 NOZ, jelikož porušil povinnosti při provozu na pozemních komunikacích specifikované v odst. 1. tohoto odůvodnění. Žalobkyni vzniká na základě ustanovení § 24 odst. 9 Zákona nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. b) téhož ustanovení, na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, nejvýše však 300 000 Kč. Žalobkyně dané přímo ze zákona. Soud žalobkyni přiznal také zákonný úrok z prodlení dle § 1970 NOZ, a to v závislosti na zesplatňující dopis ze dne 1. 5. 2023.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 073 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 073 Kč.