9 C 126/2019-1077 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobci se žalobou doručenou původně Okresnímu soudu v Domažlicích dne 22. 3. 2017 domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu v žalobě vyjmenovaných pozemků, jejichž vlastníkem je Česká republika. Po různých procesních peripetiích, které soud již blíže nerozvádí, neboť jsou účastníkům řízení dobře známé, zůstalo předmětem žaloby celkem 14 pozemků v k.ú. [anonymizováno] (dále také jen„ pozemky“).Žalobu odůvodnili žalobci tím, že jsou osobami oprávněnými dle ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon o půdě“), když za pozemky protiprávně odňaté jejich právním předchůdcům v období let 1948 až 1989, které nebylo možné vydat, vznikl žalobcům nárok na vydání náhradních pozemků. Nárok byl uspokojen pouze částečně kvůli liknavosti, svévoli a nedostatečné aktivitě žalovaného, který do nabídkových řízení nezařazoval dostatečné množství náhradních pozemků vhodných co do polohy a velikosti. Ke dni podání žaloby tak i přes aktivní účast žalobců v nabídkových řízeních zůstal neuspokojen jejich restituční nárok v celkové výši 4.397.710 Kč, z toho u žalobce a) v částce 3.397.710 Kč a u žalobce b) v částce 1.000.000 Kč. Žalobci si proto sami vyhledali vhodné pozemky mj. v k.ú. [anonymizováno] ve vlastnictví státu, které jsou způsobilé jako pozemky náhradní a jejichž bezúplatný převod požadují k pokrytí části hodnoty svého restitučního nároku. Jelikož s nimi žalovaný odmítá uzavřít dohodu o převodu náhradních pozemků, domáhají se žalobci toho, aby projev vůle žalovaného v tomto směru byl nahrazen soudním rozhodnutím. Podrobněji viz žalobu.Žalovaný se žalobou nesouhlasil, neboť se domníval, že do nabídkových řízení zařazoval dostatečné množství vhodných pozemků, naopak žalobci v nabídkových řízeních neprojevili potřebnou aktivitu, která by umožnila jejich nárok zcela vypořádat. Žalovaný rovněž zpochybnil převoditelnost všech pozemků. Do řízení následně vstoupilo [územní celek] jako vedlejší účastník na straně žalovaného a rovněž zpochybnilo převoditelnost pozemků na žalobce.Rozsudkem č.j. 9 C 126/2019-578 ze dne 12. 6. 2020 (dále také jen„ předchozí rozsudek“) rozhodl zdejší soud tak, že žalobě vyhověl co do osmi náhradních pozemků, co do šesti náhradních pozemků žalobu zamítl a žádnému z účastníků řízení (ani tomu vedlejšímu) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podali odvolání jak žalobci, kteří v průběhu odvolacího řízení žalobu rozšířili o šest náhradních pozemků v k.ú. [obec], tak žalovaný. Krajský soud v Plzni rozsudkem č.j. 13 Co 231/2020-727 ze dne 9. 9. 2021 rozsudek zdejšího soudu de facto potvrdil co do„ převodu“ šesti náhradních pozemků na žalobce a co do zamítnutí žaloby ohledně pěti náhradních pozemků a ohledně pozemků parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] rozsudek zdejšího soudu zrušil a v tomto rozsahu, a dále i ohledně nároku žalobců na převod šesti pozemků v k.ú. [obec], vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Zrušeny byly rovněž výroky rozsudku zdejšího soudu o náhradě nákladů řízení.Je tedy vhodné zrekapitulovat, že po částečné změně žaloby, kterou soud usnesením ze dne 15. 2. 2023 připustil, zůstávají předmětem řízení pozemky parc. [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) a [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) v k.ú. [anonymizováno] a pozemky parc. [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) a [číslo] v k.ú. [obec]. Restituční nárok žalobců zůstává neuspokojen co do částky 1.371.485,90 Kč (1.128.041,94 Kč pro žalobce a) a 243.443,97 Kč pro žalobce b)).Soud v dané věci nařídil další jednání, doplnil při něm dokazování co se týče náhradních pozemků v k.ú. [anonymizováno], provedl dokazování co se týče náhradních pozemků v k.ú. [obec] a vázán právním názorem odvolacího soudu dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.Soud již na tomto místě znovu podrobně neuvádí závěry ohledně toho, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě, že jim vznikl nárok na vydání náhradních pozemků, že disponovali restitučním nárokem v původní celkové výši 4.397.710 Kč, že se aktivně zapojovali do nabídkových řízení vyhlašovaných žalovaným, a že jejich nárok byl uspokojen pouze částečně kvůli liknavosti, svévoli a nedostatečné aktivitě žalovaného, který do nabídkových řízení nezařazoval dostatečné množství náhradních pozemků vhodných co do polohy a velikosti. Tyto skutečnosti byly plně akceptovány i odvolacím soudem ve shora uvedeném rozsudku (viz bod 10. jeho odůvodnění) a nejsou již předmětem pokračujícího řízení.Na tom nic nemění ani poukaz žalovaného na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2022, č.j. 28 Cdo 2374/2022-1623 (žalovaný usnesení zdejšímu soudu nepředložil a ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nebylo usnesení dostupné v informačním systému ASPI; soud proto vychází pouze z citací uvedených v podání žalovaného ze dne 25. 4. 2023). Žalovaný se domnívá, že nosné důvody tohoto usnesení brání tomu, aby mohl být uspokojen zůstatek restitučního nároku žalobce a), který v roce 2017 obdržel náhradu nemajetkové újmy ve výši 70.000 Kč za průtahy v řízení před pozemkovým úřadem a následně se již nezúčastnil žádného veřejného nabídkového řízení vyhlášeného žalovaným. Soud je však přesvědčen, že žalovaný vykládá citované usnesení příliš extenzivně a přiklání se k výkladu nabídnutému žalobci v jejich podání ze dne 8. 5. 2023. Z usnesení je možno dovodit, že samotná délka řízení před pozemkovým úřadem neopodstatňuje vyhovění žalobě o nahrazení projevu vůle žalovaného za splnění dalších dvou podmínek, a to že se oprávněná osoba řádně neúčastnila veřejných nabídkových řízení a že byla za průtahy v řízení před pozemkovým úřadem finančně odškodněna. To je však situace podstatně odlišná od skutkové situace žalobce a). Ten byl sice za průtahy v řízení před pozemkovým úřadem finančně odškodněn, ale také se opakovaně účastnil veřejných nabídkových řízení (nejméně čtrnácti, jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 5. 2018, č.j. 28 Cdo 849/2018-436), přičemž se jednalo o účasti řádné. Nejvyšší soud nikde neřekl, že se oprávněné osoby musí účastnit veřejných nabídkových řízení i poté, co jsou finančně odškodněny za průtahy v řízení před pozemkovým úřadem, aby mohly být úspěšné se žalobou o nahrazení projevu vůle žalovaného. Nadto závěr o liknavosti a svévoli žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobců, aprobovaný i Nejvyšším soudem, není založen pouze na samotné délce řízení před pozemkovým úřadem, ale např. i na neochotě či neschopnosti žalovaného správně ocenit restituční nárok žalobců. Zde soud plně odkazuje na část II. podání žalobců ze dne 8. 5. 2023. Shrnuto, právní důsledky, které žalovaný pro projednávanou věc vyvozuje z citovaného usnesení Nejvyššího soudu, z něj nelze extrahovat a usnesení není na projednávanou věc aplikovatelné.Jedinou otázkou, kterou se soud tedy dále zabývá, je převoditelnost celkem devíti shora uvedených pozemků, případně ocenění těch z nich, které budou shledány jako převoditelné.Po provedeném dokazování má soud z listu vlastnictví [číslo] v k.ú. [anonymizováno] a k.ú. [obec] za prokázané, že žalobci vybrané pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a že příslušným hospodařit s nimi je žalovaný (viz č.l. 166 – 175 a 629 – 630 spisu). Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] měl původně výměru 67.738 m2, na současnou výměru 41.649 m2 byl„ zmenšen“ geometrickým plánem [číslo] (viz č.l. 997 – 999 spisu). Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] měl původně výměru 279.974 m2, na současnou výměru 224.281 m2 byl„ zmenšen“ geometrickým plánem [číslo] (viz č.l. 997 – 999 spisu). Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] měl původně výměru 17.031 m2, na současnou výměru 16.534 m2 byl„ zmenšen“ geometrickým plánem [číslo] (viz č.l. 950 – 951 spisu).Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 27. 10. 2017 [číslo] 2017 ve znění doplnění ze dne 16. 2. 2018 soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] byly oceněny dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem o půdě částkami 12.762,90 Kč ([číslo]), 234.229,30 Kč ([číslo]) a 392.267,10 Kč ([číslo]) (viz č.l. 221 – 272 spisu ve spojení se sdělením znalce ze dne 16. 2. 2018 – příloha J v přílohové obálce žalobců). Po oddělení částí z pozemků parc. [číslo] geometrickým plánem činí ocenění těchto pozemků 143.961,36 Kč ([číslo]) a 314.296,90 Kč ([číslo]). Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 1. 8. 2022 [číslo] ve znění dodatku ze dne 16. 8. 2022 soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] (oddělený z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) a [číslo] v k.ú. [obec] byly oceněny dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem o půdě částkami 151.945 Kč ([číslo]), 12.249 Kč ([číslo]), 130.033 Kč ([číslo]), 3.2