9 C 217/2024-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalované povinnost zaplatit jí částku 769.678 Kč s příslušenstvím, představující dlužné vedlejší náklady za užívání jednotky (nebytového prostoru sloužícího k podnikání) o velikosti 1.235 m2 v budově [adresa] v [obec], ulice [ulice a číslo], a to za období od 1. 1. 2022 do 31. 10. 2023. Žalovaná byla nájemcem jednotky na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 2. 2016, kterou uzavřela se žalobkyní. Kromě nájemného se žalovaná zavázala hradit žalobkyni vedlejší náklady za užívání jednotky (de facto úhradu za služby poskytované v souvislosti s nájmem). Nájemní vztah skončil výpovědí žalobkyně ke dni 30. 11. 2023. Žalovaná však dlužné vedlejší náklady za užívání jednotky v celkové výši 769.678 Kč přes výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne 25. 1. 2024 dosud neuhradila.Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily, resp. v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě doručené jim do vlastních rukou postupem dle o.s.ř., se v tomto směru nevyjádřily, ačkoliv zároveň byly poučeny o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud má v dané věci za zjištěné, že žalobkyně byla v rozhodném období vlastníkem shora uvedené jednotky (viz nájemní smlouva ze dne 1. 2. 2016 ve znění dodatků). Žalovaná byla nájemcem této jednotky od 1. 2. 2016 (viz nájemní smlouva ze dne 1. 2. 2016 ve znění dodatků). Nájemní vztah skončil výpovědí žalobkyně ke dni 30. 11. 2023 (viz výpověď nájemní smlouvy). Žalovaná řádně neplnila své povinnosti, když nezaplatila žalobkyni vedlejší náklady za užívání jednotky, a to za období od 1. 1. 2022 do 31. 10. 2023 v celkové výši 769.678 Kč (viz nájemní smlouva ze dne 1. 2. 2016, faktury a žalovanou nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dlužnou částku v celkové výši 769.678 Kč žalovaná neuhradila ani po výzvě zástupkyně žalobkyně (viz výzva ze dne 25. 1. 2024 včetně doručenky datové zprávy).Podle § 2201 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Podle § 2302 odst. 1 občanského zákoníku, ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.Podle § 2246 občanského zákoníku, strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku, nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v celém rozsahu vyhověl. Žalovaná jako nájemce předmětné jednotky, která byla v rozhodném období ve vlastnictví žalobkyně, řádně neplnila své povinnosti spojené s nájmem jednotky, které jsou obecně definovány ve shora uvedených ustanoveních občanského zákoníku a konkrétně upraveny nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou, když za období shora uvedené dluží žalobkyni vedlejší náklady za užívání jednotky (de facto úhradu za služby poskytované v souvislosti s nájmem) v celkové výši 769.678 Kč. Jelikož žalovaná svoji smluvní povinnost placení vedlejších nákladů za užívání jednotky nesplnila, byla jí uložena rozhodnutím soudu, včetně žalobkyní požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení, neboť tento nárok je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalované byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek v celkové výši 2.400 Kč, a to podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku postupem dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 30.788 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 34.140 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 73.186,40 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobkyně, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.