14 C 316/2025-19 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 60.220,77 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 14. 5. 2024 mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 a že žalovaná uhradila na dluh pouze částku 3.896 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalovaného byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 23.000 Kč, výdaje byly uvedeny částkou 9.481 Kč (výdaje ve výši životního minima 4.860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4.621 Kč), volné zdroje 12.519 Kč. Jako zaměstnavatel byla uvedena společnost , právnická osoba, .4. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaná desetkrát žádala o úvěr, je evidována jako žadatel či spolužadatel ohledně částky 685.061 Kč jako součtu celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, jako žadatel a spolužadatel ohledně částky 245.000 Kč jako součtu celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet, neměla evidován dluh po splatnosti. Z výpisu z registru SOLUS nebyl zjištěn žádný záznam.5. Z předsmluvního formuláře ze dne 14. 5. 2024, z prohlášení klienta ze dne 14. 5. 2024, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 14. 5. 2024 z Dodatku č. 1 Návrhu smlouvy o úvěru ze dne 14. 5. 2024, z oznámení o schválení úvěru ze dne 15. 5. 5024 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 78,07 % ročně (RPSN 113,05 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 3.896 Kč měsíčně do 20. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 164.112 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 15. 5. 2024 byla převedena částka 50.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, .7. Z oznámení ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ji k úhradě dluhu) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 3. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 3 dnů.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 78,07 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze jednu splátku ve výši 3.896 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou platně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.16. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně předložila výpisy z registru NRKI, SOLUS, Hodnocení klienta a prohlášení klienta a uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel mimo jiné i z prohlášení klienta o schopnosti úvěr splácet. V Hodnocení klienta bylo uvedeno, že příjem žalované činí 23.000 Kč, její výdaje 9.481 Kč, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . a že její volné zdroje činí 12.519 Kč. Výše příjmu žalované byla doložena výplatními páskami za leden až březen 2024. Z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaná již má jiné závazky, podle výpisu z účtu za měsíc září 2023 činil počáteční zůstatek prostředků na účtu žalované částku 150 Kč a konečný zůstatek 46 Kč, jiné důkazy, z nichž by bylo možné ověřit stav finančních prostředků na účtu žalované v jednotlivých měsících, výši reálných výdajů a závazků žalované předložen nebyl. I když se výše příjmu žalované sama o sobě může jevit dostatečnou pro úhradu splátek ve výši 3.896 Kč měsíčně, na základě předložených důkazů není nikterak možné učinit závěr, že žalovaná mohla učinit analýzu celkové finanční a majetkové situace žalované a že by byla žalovaná osobou, která bude s velkou pravděpodobností schopna poskytnutý úvěr splácet. Soud proto uzavřela, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze 1 ze sjednaných 48 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Úst