14 C 62/2025-41 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14.350,29 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru N fois EC č. 91525114 uzavřené dne 7. 12. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože žalovaný byl pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené, a to Smlouvu o úvěru, zprávu o posouzení úvěruschopnosti, rozklad splátek, odstoupení od smlouvy spolu s podacím archem, předžalobní výzvu, podací arch a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Dne 7. 12. 2022 uzavřeli účastníci Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 20.000 Kč, přičemž první čerpání bylo na nákup TV Sencor za kupní cenu 16.636 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve formě 11 měsíčních splátek po 1.748 Kč včetně pojistného a úroku ve výši 19,48 % ročně, RPSN činila 19,5 % (v případě čerpání neúčelového úvěru úrok a RPSN 29,9 %). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou více jak dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší tři měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit s tím, že úvěr se stává okamžitě splatným. Dále byla sjednána povinnost žalovaného k úhradě účelně vynaložených nákladů - 400 Kč za 1. písemnou upomínku, 600 Kč za 2. písemnou upomínku, 1.500 Kč v případě odstoupení a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Dne 8. 6. 2023 vyčerpal žalovaný částku 6.000 Kč, kterou byl povinen splácet splátkami ve výši 370 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil celkem 8 splátek ve výši 14.666,08 Kč, splátku splatnou dne 15. 9. 2023 již neuhradil. Žalobkyně započetla uhrazené splátky v částce 12.247,74 Kč na jistinu. Dopisem ze dne 5. 8. 2024, odeslaným dne 7. 8. 2024 sdělila žalobkyně žalovanému, že od smlouvy odstupuje, a vyzvala jej k úhradě dluhu. Dne 9. 1. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě do 7 dnů od datace výzvy. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 10.388,26 Kč na jistině, částkou 2.500 Kč na poplatcích 400 + 600 + 1.500 Kč), částkou 1.462,03 Kč na pojistném a částkou 1.679,81 Kč na smluvním úroku z jistiny kapitalizovaném k datu 11. 12. 2024. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku splatit. Žalovaný postupně vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 22.636 Kč, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, dostal se do prodlení s úhradou 9. splátky a žalobkyni celkem uhradil 14.666,08 Kč.10. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně ve vztahu k ostatním nárokům se soud nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy z hlediska postupu žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně na výzvu soudu za tímto účelem předložila rozbor týkající se posuzování úvěruschopnosti včetně odkazů na judikaturu naši i zahraniční a dokument označený jako“ Zpráva o posouzení úvěruschopnosti“ s tím, že proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak, jak je uveden v protokolu, zcela odpovídá rozsáhlé judikatuře a literatuře, kterou žalobkyně pravidelně vyhodnocuje a do svých procesů promítá. Soud se však s názorem žalobkyně ztotožnit ani při největší snaze nemohl. I když by respektoval, že žalobkyně prověřila žalovaného v registru SOLUS, CRIF a v insolvenčním rejstříku a nikterak si neověřovala jeho příjmovou a výdajovou finanční situaci, s ohledem na údaje uvedené ve„ Zprávě“ se závěr o vyhodnocení žalovaného úvěruschopným jeví zcela absurdním, když rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného před poskytnutím úvěru má zápornou hodnotu: - 10.714,40 Kč (příjmy 22.000 Kč, bydlení 5.000 Kč, splátky úvěrů 27.714,40 Kč). Za dané situace nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, naopak mu poskytla úvěr v situaci, v níž bylo možné jen velmi těžko předpokládat, že žalovaný bude schopen svému závazku splácet úvěr dostát. Soud zdůrazňuje, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy žalobkyně porušila při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7.969,92 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a splátkami žalované (22.636 – 14.666) včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, soud se domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 9. 1. 2025), tedy jí došla dne 14. 1. 2025, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila 7 dnů od datace výzvy a pokud žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostala se dnem 17. 1. 2025 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 7.969,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % od 17. 1. 2025 do zaplacení, ve zbytku co do částky 6.380,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.388,26 Kč od 12. 12. 2024 do 16. 1. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 7.969,92 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2.418,34 Kč (úrok požadován z částky 10.388,26 Kč, přiznán byl z částky 7.969,92 Kč, částka 2.418,34 Kč je rozdílem těchto částek) od 17. 1. 2025 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 1.679,81 Kč soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % (žalobkyně byla úspěšná z 55,5 %, žalovaný z 45,5 %, žalobkyni náleží náklady řízení v rozsahu rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, t. j. 10 %) z celkových nákladů 5.416,50 Kč, t. j. v částce 541,65 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifn