18 C 359/2024-53 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se podaným návrhem ze dne 13. 12. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit mu celkovou částku 800 000 Kč. Skutkově uváděl, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Karlovarského kraje, Územní odbor Karlovy Vary, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro pokračující zločin loupeže podle ust. § 173 odst. 1 trestního zákoníku, přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Žalobce byl zadržen a následně bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby. V průběhu řízení pak byl žalobce po cca 4 měsících z vazby propuštěn za současného převedení do výkonu trestu. Po skončení přípravného řízení byla věc projednávána před Okresním soudem v Karlových Varech pod spisovou značkou 4 T 89/2020. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 2. 6. 2021 č. j. 4 T 89/2020-249 uznal žalobce vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 8 To 175/2021267 ze dne 20. 7. 2021 byl rozsudek Okresního soudu zrušen a novým rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 10. 2022 č. j. 4 T 89/2020-386 byl žalobce znovu uznán vinným výše uvedenými trestnými činy. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 8 To 307/2022-425 ze dne 3. 1. 2023 byl rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech znovu zrušen a usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 1. 2024 č. j. 4 T 89/2020-484 bylo trestní stíhání proti žalobci v celém rozsahu zastaveno.2. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 500 000 Kč jako náhradu za nezákonnou vazbu. Dále uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním a jeho nepřiměřenou délkou vznikla, a to ve výši 50 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení a 250 000 Kč za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání.3. Ve vztahu k nárokované nemajetkové újmě žalobce uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k zásahu do jeho osobnostní sféry, a to zejména z důvodu nejistoty ohledně výsledku trestního řízení. Trestní řízení trvalo 2 roky a 3 měsíce. Trestní stíhání bylo vedeno pro 3 trestné činy, přičemž za nejzávažnější zločin loupeže podle ust. § 173 odst. 1 trestního zákoníku byl žalobce ohrožen trestní sazbou od 2 do 10 let. Řízení se dotklo osobnostní sféry žalobce, který byl v průběhu řízení omezen na osobní svobodě a zadržován po dobu 27 měsíců v nejistotě ohledně výsledku řízení. Skutečnost, že byl dvakrát nepravomocně odsouzen, tuto míru významně umocnila. Z nepravomocných odsouzení je rovněž zřejmé, že žalobce byl reálně ohrožen nejméně čtyřletým odnětím odnětí svobody. Po zohlednění výše uvedených skutečností, zejména rozsahu zásahu do osobnostní sféry žalobce, jakož i vzhledem k době, po kterou byl žalobce trestnímu stíhání vystaven, považuje žalobce výše uvedené částky za přiměřenou náhradu za nezákonnou vazbu, nezákonné trestní stíhání a nepřiměřenou délku řízení. Žalobce uplatnil žádostí z 2. 7. 2024 ve znění upřesnění ze dne 14. 10. 2024 vůči žalované výše specifikované nároky na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění. Ze sdělení žalované ze dne 12. 12. 2024 vyplývá, že žalovaná konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu za nepřiměřenou délku řízení, avšak bez nároku na finanční kompenzaci, pouze ve formě konstatování porušení práva. Jiné nároky uplatněné žalobcem neshledala žalovaná důvodnými. Žalobce s tímto posouzením žalované nesouhlasí. Poukazoval na to, že odškodnění za nepřiměřenou délku řízení ve formě konstatování porušení práva lze realizovat jen ve výjimečných případech, kdy byl zásah do práv poškozeného zanedbatelný. V zásadě se vždy poskytuje odškodnění ve formě finančního plnění. Tímto postupem se žalovaná neřídila a rovněž nepřiznání žádného dalšího z žalobcem uplatněných nároků považuje žalobce za nezákonný postup, který nereflektuje výše uvedené skutečnosti a rozsah zásahu do jeho osobnostních práv, k němuž v daném případě nepochybně došlo. Žalobce při tom poukazuje na skutečnost, že v průběhu řízení opakovaně docházelo k pochybení na straně soudu I. stupně a v konečné fázi řízení byly shromážděny důkazy, které vinu žalobce vyvracely.4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, že žalobce z důvodů popsaných v žalobě uplatnil u žalované nárok na odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši žalované částky. Žádost žalobce byla projednána, přičemž žalovaná konstatovala, že požadavkům žalobce na náhradu škody za nezákonnou vazbu a náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí – zahájení a vedení trestního stíhání žalobce v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 89/2020 nelze vyhovět, a to ani částečně, neboť to zákon v § 12 odst. 2 písm. d) z. č. 82/1998 Sb. výslovně vylučuje. Poukazovala na to, že trestní stíhání žalobce bylo sice zastaveno, avšak z usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 1. 2024 č. j. 4 T 89/2020-484 vyplývá, že trestní stíhání žalobce bylo zastaveno z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro trestný čin byl obžalovanému již uložen. V rámci poučení uvedeného v závěru daného usnesení byl žalobce poučen o tom, že dle § 172 odst. 4 trestního řádu může obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, uvést, že na projednání věci trvá, pak by bylo ve věci pokračováno. Dané usnesení bylo žalobci doručeno 9. 1. 2024 a z trestního spisu nebylo zjištěno, že by žalobce tohoto svého práva využil. Uvedené usnesení tedy nabylo právní moci dne 16. 1. 2024. Nad to žalovaná uvedla, že sporuje ve vztahu k výše uvedeným požadavkům žalobce splnění všech zákonných předpokladů odpovědnosti státu, a to jednak existenci odpovědnostního titulu i vznik škody/újmy na straně žalobce, a to co do základu i co do požadované výše. Žalovaná konstatovala, že tvrzený vznik škody/újmy žalobou v požadované výši není žalobcem v rámci žaloby ani řádně tvrzen, natož jakkoli prokazován. Žalovaná výslovně sporovala existenci příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady.5. Pokud jde o požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup – nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 89/2020, uvedla, že studiem spisového materiálu bylo žalovanou zjištěno, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v řízení poměrně plynule a bez období nečinnosti. Nelze však přehlédnout skutečnost, že Krajský soud v Plzni opakovaně rušil rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech a věc mu vracel k novému projednání a důvodu, proč byly rozsudky Okresnímu soudu opakovaně rušeny. Věc byla po skutkové i právní stránce poměrně složitá. Celková délka řízení byla negativně ovlivněna též opakovanou nedostupností některých svědků. K osobě žalobce pak bylo zjištěno, že před daným trestním stíháním měl 10 záznamů v rejstříku trestu (1 dokonce ze spáchání trestného činu vraždy dle § 219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona). V průběhu daného trestního stíhání byl odsouzen v dalších dvou trestních řízeních (a to v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 16/2020 a v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 16/2023, které bylo pravomocně skončeno dne 2. 5. 2024). V průběhu daného trestního stíhání pak žalobce pobýval ve výkonu trestu odnětí svobody v období od 15. 3. 2021 do 14. 3. 2022 (a to na základě rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 2. 2021 sp. zn. 4 T 16/2020 a ve vazbě pobýval v období od 23. 10. 2022 do 16. 1. 2024 v souvislosti s trestním řízením vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 16/2023. Ve vztahu k tomuto trestnímu stíhání žalobce bylo žalovanou zjištěno, že žalobce byl stíhán pro skutek spáchaný dne 23. 10. 2022 a nakonec byl pravomocně rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2024 č. j. 8 To 36/2024-889 uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání tohoto požadavku žalobce po prostudování příslušného spisového materiálu a seznámení se s okolnostmi případu a s ohledem na relevantní judikaturu vnitrostátních soudů a Evropského soudu pro lidská práva a zákonná kritéria dospěla k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., když celkovou délku trestního stíhání žalobce nelze považovat za přiměřenou. Již v rámci mimosoudního projednávání žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 89/2020 došlo k nesprávnému úřednímu postupu s