19 C 101/2025-24 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 38 089,99 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2022, [číslo] ze dne 25. 11. 2021, [číslo] uzavřených s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Podle první v pořadí uvedené smlouvy o úvěru žalobkyně požaduje jistinu úvěru 5 131,23 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 172,56 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 415,50 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 311,21 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 039,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč, úrok vyčíslený od 16. 11. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 742,13 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 451,33 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 131,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 5 303,79 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 131,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 172,56 Kč od 21. 2.2025 do zaplacení. Podle v pořadí druhé uvedené smlouvy o úvěru žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 6 656,19 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 201,23 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 976 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 489,75 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 196,82 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč, úrok vyčíslený od 26. 7. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 163,54 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2 269,14 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 656,19 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 6 857,42 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 656,19 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 201,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyně a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 15. 3. 2022, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 11 000 Kč, žalovaná měla zaplatit poskytnutou částku a zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 810 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 914 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 318 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 24 820 Kč ve formě měsíčních splátek po 1 241 Kč.B) Smlouvou o úvěru ze dne 25. 11. 2021, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované částku ve výši 16 000 Kč, žalovaná měla zaplatit poskytnutou částku a zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 11 360 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 256 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 360 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 36 120 Kč ve formě měsíčních splátek po 1 806 Kč.C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.C) Žaloba byla doručena žalované dne 12. 9. 2025.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. S ohledem na výši žalovanou splacených částek je zřejmé, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.7. Nicméně soud posuzoval platnost smluv o úvěru z pohledu ochrany slabší strany - spotřebitele. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (č. l. 1 Listiny). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost II. ÚS 996/18 6 jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (N 16/84 SbNU 181))“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. 33 Odo 234/2005 (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.8. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. První v pořadí uvedená smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 246,22 %, žalované byla poskytnuta částka 11 000 Kč, ale zavázala se k vrácení částky 24 820 Kč ve 20. měsíčních splátkách s povinností k úhradě smluvního úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke kone