ECLI: ECLI:CZ:OSKV:2026:10.C.83.2026.1 Datum: 2026-06-04 Předmět: 88.465,- Kč / úvěr Ustanovení: § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1813 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 2993 z. č. 89/2012 Sb. náklady řízenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladůutvrzení dluhu
O co šlo: 88.465,- Kč / úvěr (§ 142 z. č. 99/1963 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1813 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 2993 )
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 88 465 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 21. 8. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:4. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný pětkrát žádal o úvěr, je evidován jako žadatel či spolužadatel ohledně částky 300 800 Kč jako součtu celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, jako žadatel a spolužadatel ohledně částky 30 000 Kč jako součtu celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet, neměl evidován dluh po splatnosti. Podle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný evidován žádný dluh o splatnosti.5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný jako svůj průměrný příjem uvedl částku 17 000 Kč ze zaměstnání a dále částku 13 400 Kč (invalidní důchod). Co se týče výdajů, bylo uvažováno se životním minimem ve výši 4 860 Kč a dále s částkou 5 100 Kč na bydlení.6. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 21. 8. 2024, z oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 8. 2024 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 68,34 % ročně (RPSN 93,76 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 4 287 Kč měsíčně do 23. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 205 776 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti).7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 21. 8. 2024 byla převedena částka 70 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, .8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil ve lhůtě splatnosti celkem částku 25 748 Kč (splátky splatné v období od 23. 9. 2024 do 23. 2. 2025).9. Z výzvy k zaplacení ze dne 23. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 7 a 8 za měsíce březen a duben 2025) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 26. 5. 2025 v témže znění vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek za březen až duben 2025).10. Z oznámení ze dne 27. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 80 839 Kč (jistina 67 921,74 Kč, úrok za úvěr 11 519,32 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náklady 400 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.11. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 27. 5. 2025 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (nová jistina 79 441,06 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 998 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 6 116,88 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 400 Kč a úrok 68,35 % ročně).12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 68,35 % ročně splatit 48měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil pouze ve lhůtě splatnosti pouze prvních pět splátek v celkové výši 25 735 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.18. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila výpisy z registru NRKI a SOLUS a namísto výpisu z účtu žalovaného (spíše vypovídajícím o celkové finanční situaci žalovaného) pak pouze potvrzení o příchozí úhradě na jeho účet za měsíce červenec a srpen 2024, z nichž vyplynulo, že je žalovanému zasílán invalidní důchod ve výši 13 400 Kč a jeho příjem činil 18 587 Kč v červenci a 20 294 Kč v srpnu 2024. Na základě uvedených dokumentů, z interního skóringu a z porovnání příjmů a tvrzených výdajů dospěla k závěru, že žalovanému je možné poskytnout úvěr ve sjednané výši. Soud se však s názorem žalobkyně neztotožnil, a to zejména z důvodu, že nebyla řádně ověřena tvrzení žalovaného týkajícího se jeho výdajů, když se jako zcela nepravděpodobná jevila částka na nájemné bydlení v uváděné celkové výši 5 100 Kč. Sama žalobkyně v rámci interního skóringu pak žalovaného zařadila do rizikovější kategorie a její závěr o úvěruschopnosti žalovaného soud z uvedených důvodů nesdílí. Uzavřel proto, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný uhradil pouze 5 ze sjednaných 48 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u