10 C 92/2026-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 100 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 19. 4. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, informacemi o smlouvě, výzvou k úhradě a podacím archem a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.5. Dne 19. 4. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit žalobkyni v 78týdenních splátkách po 500 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 19 000 Kč zahrnujícího kapitalizovaný úrok ve výši 63,33 %, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. RPSN činila 171,95 %. Pro případ prodlení žalované a nesplnění povinnosti ani ve lhůtě 30 dnů k upomínce žalobkyně bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 24 900 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy.6. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně úroků a poplatků. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplácela, uhradila toliko částku 24 900 Kč.10. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku, podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.11. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že RPSN činí více jak 171 %, výše poplatků dosahuje 95 % poskytnuté částky, žalobkyně má právo na zesplatnění dluhu (včetně poplatků) v případě nezaplacení i části jedné splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v rámci odvolacího řízení v jiné věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 25 Co 38/2018-40 a celé řadě dalších prvostupňových rozhodnutí.12. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč (se splátkami 2 000 Kč měsíčně), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice zjistila měsíční příjem žalované ve výši 20 789 Kč, avšak žádným způsobem neprověřovala výdaje žalované (žalobkyně vycházela z životního minima 7 520 Kč a nákladů na bydlení 6 953 Kč, které se soudu jeví s ohledem na obvyklé nájmy jaké nepřiměřeně nízké), a ani neověřovala finanční situaci žalované (faktický stav peněžních prostředků na jejím účtu) a s tím spojenou schopnost splácet daný závazek ve sjednaných splátkách, navíc za situace, kdy žalovaná splácela další půjčky či úvěry (měsíční splátka měla činit přes 4 000 Kč). Pokud žalobkyně poskytla žalované za této situace úvěr, je zcela zjevně, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 24 900 Kč přesahující poskytnutý úvěr, proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, když ve věci zcela úspěšná žalovaná žádné náklady neměla.