11 C 266/2025-24 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 509,06 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 16. 7. 2020 uzavřela s její právní předchůdkyní společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“), smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jí v hotovosti poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaná se společně s jistinou ve výši 10 000 Kč dále zavázala zaplatit úrok v pevné výši 963 Kč a úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč Celkem se tedy zavázala vrátit 18 592 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na 16. 9. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 17. 9. 2021, tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Svou pohledávku původní věřitelka postoupila na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Dne 17. 7. 2025 žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména na základě údajů uvedených žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla povinna uvést zde pravdivé, úplné a správné údaje. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si původní věřitelka ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou 1 328 Kč je dostatečná. Žalobkyně svá tvrzení doložila žádostí žalované o úvěr.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobru řízení zůstala procesně nečinná.4. V dané věci je obsažen mezinárodní prvek, neboť žalovaná je státní občankou Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů je dána dle § 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle kterého mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 16. 7. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v den uzavření smlouvy oproti jejímu podpisu, které se žalovaná zavázala společně s úrokem a poplatky ve výši 8 592 Kč splácet ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč RPSN činila 272,44 %. Pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (ze smlouvy o úvěru [číslo]). Na základě této smlouvy žalovaná převzala částku ve výši 10 000 Kč a uhradila na ni celkem 8 357,98 Kč (z transakční historie). Jelikož žalovaná nesplácela řádně splátky, žalobkyně úvěr zesplatnila a prostřednictvím svého zástupce žalované zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky ze dne 17. 7. 2025 a poštovního podacího lístku). Dále soud zjistil, že zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v den podpisu smlouvy vyplnila s žalovanou (jako žadatelkou) žádost úvěr tak, že odškrtala políčka týkající se osobních otázek (žalovaná bydlí v nájmu, vyživuje jednu osobu) a dále též finanční a majetkové situace žalované; mimo jiné zakřížkovala, že žadatelka doložila výplatní pásky, pracovní smlouvu s tím, že měsíční příjem činí 12 890 Kč a celkové výdaje jsou ve výši 9 320 Kč, zbývající volné prostředky představují částku 3 570 Kč (z žádosti o úvěr ze dne 16. 7. 2020). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované původní věřitelkou písemně oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2025 (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne 17. 7. 2025 vyzvala žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 1. 8. 2025, zásilka byla podána na poštu dne 17. 7. 2025.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, uhradila toliko částku v celkové výši 8 357,98 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.16. Žalobkyně má v daném případě nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).17. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání