13 C 341/2025-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 765,47 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené účastníky dne 14.8.2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř.4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí a předžalobní výzvou. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Dne 14.8.2023 uzavřeli účastníci distančním způsobem smlouvou o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému ve prospěch účtu specifikovaného ve smlouvě úvěr ve výši 15 485 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit jistinu se smluvním úrokem 0,866 % denně, poplatkem za vyplacení tranše úvěru, poplatky za volitelné služby dle čl. VII. smlouvy, to vše ve lhůtě dle čl. V. smlouvy, RPSN činila 1 218,02 %. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla v čl. VIII. sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost k úhradě účelně vynaložených nákladů, které představovaly částku 35 Kč (max. 490 Kč měsíčně) za každý den vymáhání a poplatek za upomínku ve výši 105 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 33 522 Kč (nesporná skutečnost dle podání z 17.12.2025). Předžalobní upomínkou vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu před podáním žaloby. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh částkou 12 056,80 Kč na jistině a poplatcích.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 485 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně smluvního úroku a poplatků, RPSN činila 1 218,02 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, uhradil na splátkách 33 522 Kč.12. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12, nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11, nález Ústavního soudu II. ÚS 996/18) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran ( smluvní pokuta 0,1 % denně, sjednané poplatky, smluvní úrok 316 % ročně a RPSN více jak 1218 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Jelikož se žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, byl povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Závazek žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení zanikl zcela, kdy uhrazené splátky žalobkyně mohla započíst (zúčtovat) toliko na jistinu, nikoliv na smluvní nároky, a to vzhledem k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku I., a to vzhledem k neplatnosti smlouvy. Otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti se tak soud již věcně nezabýval.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., kdy úspěšnému žalovanému náklady nevznikly.