23 C 161/2017 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 15093,47 Kč s úrokem z prodlení z ní ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel půjčky) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 15000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9600 Kč. Dlužník měl půjčku splácet v pravidelných 40 týdenních splátkách po 615 Kč. Dne [číslo] uzavřel věřitel s dlužníkem dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, podle které dlužník uznal dluh ze smlouvy o půjčce ve výši 15093,47 Kč a zavázal se jej uhradit ve splátkách. Dlužník však splátkový kalendář neplnil, a proto ho žalobce vyzval ke splacení celého dluhu. Z částky 15093,47 Kč představuje jistina 14760 Kč. 3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z předložené listiny bylo zjištěno, že předchozí věřitel zaslal dlužníkovi dopis ze dne [datum], čímž ho upozornil na to, že pohledávku postoupil žalující straně (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím nastaly účinky dle § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Dlužník tuto skutečnost v řízení nijak nezpochybnil. 6. Na základě toho bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, jehož závěry lze i nadále použít). 7. Listinou zachycující obsah smlouvy o půjčce ze dne [datum] uzavřenou v režimu zákona č. 40/1964 Sb. mezi předchozím věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o půjčce, její výši a výši souhrnného poplatku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit. Bylo z ní dále zjištěno, že půjčka měla být splácena v pravidelných týdenních splátkách a na rubu smlouvy byly uvedeny obchodní podmínky. Listinou bylo rovněž prokázáno přenechání uvedené částky, což dlužník stvrdil podpisem smlouvy o půjčce. 8. Z listiny označené jako splátková dohoda bylo zjištěno, že dlužník uznal vůči věřiteli dluh ze smlouvy o půjčce ve výši tvrzené věřitelem. 9. Dopisem ze dne [datum] věřitel oznámil dlužníkovi zesplatnění dluhu a vyzval ho k vyrovnání veškerých pohledávek ve lhůtě, kterou mu stanovil. Zaslání dopisu dokládá poštovní podací arch s datem [datum]. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. Vzhledem k § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. se věc posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen [příjmení]), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014. Uznání dluhu a vztah z postoupení se pak řídí zákonem č. 89/2012 Sb. 11. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ [číslo], § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 12. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o půjčce a dlužníkovi byly přenechány finanční prostředky (§ 657 OZ). Dlužník měl půjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky. Zákon připouští, aby smlouva o půjčce byla sjednána jako úplatná (§ 658 odst. 1 OZ), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. 13. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že půjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.1.2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24.7.2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. 14. Dlužník vůči věřiteli dluh ze smlouvy o půjčce uznal (§ 2053 o.z.). Tím přešlo na něj důkazní břemeno ohledně zániku dluhu. Dlužník nic takového v řízení neprokázal, a proto byla žaloba shledána po právu. 15. Dlužník neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 517 odst. 1, 2 OZ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007). Úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 16. Úrok z prodlení ale soud přiznal až ode dne [datum], neboť na základě splátkové dohody věřitel dlužníka vyzval k úhradě celého dluhu a stanovil mu lhůtu k plnění až dopisem ze dne [datum], ve kterém mu stanovil lhůtu k plnění do 16.5.2017. Teprve po uplynutí této lhůty se dlužník dostal do prodlení s celým dluhem. Pokud jde o částku, ze které náleží úrok z prodlení, soud jej přiznal z částky 14760 Kč, neboť z vyjádření věřitele vyplývá, že v tomto rozsahu se jedná o částku jistiny. Přirůstání úroku či úroku z prodlení k jistině přitom tvrzeno nebylo a z důkazů ani nevyplývá opak. 17. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalující strana měla neúspěch v poměrně nepatrné části. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny dle § 14b AT ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby do podání návrhu. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů dle § 14b AT ve výši 100 Kč za úkony právní služby poskytnuté do podání návrhu. Zástupce poskytl 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s odměnou v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) a 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 AT s odměnou v poloviční výši spočívající v předžalobní výzvě k úhradě žalovanému. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o půjčce poskytnutých společností [právnická osoba] maj