16 C 133/2021-36 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 731 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 731 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byl žalovaný převezen příslušníky Policie České republiky k odbornému [anonymizováno] vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve, za účelem zjištění přítomnosti návykové látky v krvi, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jejím vlivem. Za provedené odborné [anonymizováno] vyšetření uhradil žalobce celkovou částku 2 573 Kč, a to na základě faktury [číslo] ze dne 4. 4. 2018 částku 753 Kč za odběr vzorku a na základě faktury [číslo] ze dne 23. 4. 2018 částku 1 820 Kč za rozbor tohoto vzorku. Spolu s touto částkou žalobce také požaduje náklady za převoz do [anonymizováno] zařízení za najetých 22 km v částce 158 Kč. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost návykové látky v krvi, žalobce požaduje po žalovaném úhradu nákladů na vyšetření. Žalovanému byla k uhrazení dlužné částky zaslána výzva ze dne 18. 12. 2018. Žalovaný však ničeho na dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Soud má za zjištěné, že dne 4. 4. 2018 byl žalovaný převezen do zdravotnického zařízení za účelem vyšetření přítomnosti návykové látky v krvi, neboť vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jejím vlivem. Při vyšetření byla prokázána u žalovaného přítomnost návykové látky v krvi. Žalobce za odebrání vzorku a její rozbor uhradil celkovou částku 2 573 Kč, a to na základě faktur vystavených [anonymizováno] zařízením. Do zdravotnického zařízení byl žalovaný dopraven služebním vozidlem žalobce, a to na trase [obec] – [nemocnice], když služební vozidlo najelo 22 km. Za tuto cestu tak žalobci náleží částka 158 Kč. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost návykové látky v krvi, žalobce požadoval po žalovaném úhradu nákladů na vyšetření a náhradu za použití služebního vozidla. Žalovanému byla k uhrazení dlužné částky zaslaná výzva ze dne 18. 12. 2018 vystavená žalobcem. Žalovaný však ničeho na dlužnou částku neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen„ zákon o zdraví“), orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o zdraví náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli [anonymizováno] služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální [anonymizováno] hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle odst. 2 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného [anonymizováno] vyšetření vznikly. 6. Po právní stránce v souladu s výše citovanými vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném náklady na vyšetření, neboť žalovanému byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobci účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 9. Plně úspěšnému žalobci náleží podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Žalobci přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, představující náklady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, a to podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony spočívající v podání návrhu a zaslání výzvy k plnění, tedy celkem ve výši 600 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 11. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byla povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, když žalobce byl ze zákona osvobozen od jeho placení, žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku 1 000 Kč byla stanovena podle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.