16 C 268/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 915,97 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 915,97 Kč od 24. 10. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným na základě objednávky služeb Účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva a rovněž všeobecné obchodní podmínky. Na základě Účastnické smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému ke koupi specifické koncové zařízení a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny formou splátek, a to podle splátkového kalendáře. Vedle toho žalobce poskytl žalovanému možnost, aby prostřednictvím něj mohl využívat služby třetích stran. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal splátky za koncové zařízení hradit a také hradit poskytnuté služby třetích stran. Žalovaný je v prodlení s úhradou následujících vyúčtování: vyúčtování [číslo] ze dne 9. 10. 2018 splatné dne 23. 10. 2018 ve výši 3 990 Kč, [číslo] ze dne 20. 7. 2018 splatné dne 3. 8. 2018 ve výši 557,97 Kč, [číslo] ze dne 20. 6. 2018 splatné dne 4. 7. 2018 ve výši 1 058 Kč, [číslo] ze dne 20. 5. 2018 splatné dne 3. 6. 2018 ve výši 310 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost, když přestal hradit předepsané splátky za koncové zařízení, zesplatnil žalobce zbývající splátky žalovaného za uvedené zařízení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobci částku 5 915,97 Kč. Tato částka představuje cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 1 295,97 Kč a součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 4 620 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej vylíčil žalobce a jak je popsáno shora, a důvodné žalobě vyhověl. Podle zákaznické smlouvy [číslo] se žalobce zavázal poskytnout žalovanému koncové zařízení, kdy žalovaný se zavázal za tato zařízení zaplatit. Vedle toho žalobce poskytl žalovanému možnost, aby prostřednictvím něj mohl využívat služby třetích stran. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal splátky za koncová zařízení hradit, a to konkrétně vyúčtování [číslo] ze dne 9. 10. 2018 splatné dne 23. 10. 2018 ve výši 3 990 Kč, [číslo] ze dne 20. 7. 2018 splatné dne 3. 8. 2018 ve výši 557,97 Kč, [číslo] ze dne 20. 6. 2018 splatné dne 4. 7. 2018 ve výši 1 058 Kč, [číslo] ze dne 20. 5. 2018 splatné dne 3. 6. 2018 ve výši 310 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost, když přestal hradit předepsané splátky za zařízení a služby třetích stran, zesplatnil žalobce v souladu s ujednáním ve splátkovém kalendáři zbývající splátky žalovaného. Žalovaný tak dluží žalobci částku 5 915,97 Kč. Tato částka představuje cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 1 295,97 Kč a součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 4 620 Kč. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, kdy platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Platební transakce není službou elektronických komunikací podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení je upravena v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný řádně a včas zaplatil žalobci uvedenou částku, ani že by nárok žalobce na jejich zaplacení jinak zanikl. 7. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) podle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.