19 C 334/2020-48 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 6 844,73 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen předchůdce žalobce), a žalovaným došlo dne 2. 5. 2009 k uzavření smlouvy o účtu [číslo] (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Předchůdce žalobce dále uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit roční úrok z kontokorentu ve výši dle oznámení předchůdce žalobce (ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,90 % ročně) a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu v souladu s platným sazebníkem předchůdce žalobce. Dle podmínek Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany předchůdce žalobce žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru, a proto předchůdce žalobce převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 12. 2016 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 6 844,73 Kč, úrok z prodlení 15,59 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši v souladu s platným oznámením předchůdce žalobce, tj. ve výši 18,90 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši v souladu s platným oznámením předchůdce žalobce. 2. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2017, a to s účinností ke dni 1. 8. 2017. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 4. Žalovaný byl usnesením ze dne 22. 12. 2020 vyzván, aby se vyjádřil ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř.. 5. Soud z předložených listin zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 2. 5. 2009 uzavřena smlouva o účtu. Na tomto účtu pak byl smlouvou o kontokorentním úvěru z téhož dne poskytnut tzv. kontokorent, tedy úvěr, když byl stanoven úvěrový rámec na 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal čerpat dle podmínek stanovených Všeobecnými obchodními podmínkami. Úrok z kontokorentu byl sjednán ve výši 18,90 % ročně. Žalovanému bylo umožněno čerpat tuto částku do debetu účtu za přesně vymezených podmínek. Právu vstupovat do debetu korespondovala povinnost žalovaného zajistit, aby záporný zůstatek na účtu nebyl překračován a byl v sjednaných termínech vyrovnáván. V opačném případě byla banka oprávněna smlouvu vypovědět s okamžitou platností ke dni doručení výpovědi. Protože žalovaný shora uvedené sjednané podmínky porušil, jeho účet vykazoval nepovolený debetní zůstatek, což bylo zjištěno z historického výpisu z účtu, na výzvu k jeho zaplacení nereagoval, žalobce smlouvu dopisem 1. 12. 2016 vypověděl a žalovanému oznámil, že dluh k tomuto dni převedl na evidenční účet pohledávek a vyzval ho k úhradě záporného zůstatku 6 844,73 Kč a úroků řádných a z prodlení 15,59 Kč. Dle vyčíslení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. 6. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba] dne 28. 7. 2017, kdy součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 8. 2017. 7. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále jen obch. z., se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu a smlouvy o úvěru. Dle § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 502 odst. 1 věta prvá obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle ust. § 503 odst. 1 věta prvá obch. z. závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu, na základě které se žalobce zavázal pro žalovaného vést běžný účet. Následně byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na běžném účtu tzv. kontokorentu. Právní vztah mezi účastníky se řídí obchodním zákoníkem, neboť jde o tzv. absolutní obchodní závazkový vztah (§ 261 odst. 3 obchodního zákoníku), tedy vztah, který se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. V souladu s ustanovením § 273 odst. 1 určili její účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Soud vzal za prokázané, že dle platně uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu žalobce umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr na jeho účtu až do částky 5 000 Kč mimo jiné za podmínky, že žalovaný povolený kontokorent nepřekročí a splatí jej do jednoho roku od prvního čerpání. Protože však žalovaný sjednaný úvěrový limit překročil a nevyrovnal, žalobce převedl nesplacený debet na zvláštní účet pohledávek, smlouvu o kontokorentním úvěru vypověděl a vyzval žalovaného k zaplacení aktuálního zůstatku. Protože žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil ničeho, dluží na jistině po splatnosti 6 844,73 Kč a úrocích z úvěru 637,40 Kč. Dlužná jistina se dle smlouvy dále úročí úrokem z úvěru ve výši 18,90 %. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2017, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 11. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, zatímco žalovaný ani netvrdil, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 12. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané pov