21 C 211/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 14 640 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi ní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr 8 000 Kč. Žalovaný si sjednanou jistinu v hotovosti převzal při podpisu Smlouvy. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok a poplatek za uzavření smlouvy, splatný při podpisu smlouvy. Úrok byl dohodnut ve výši 28 % z jistiny, tedy ve výši 2 240 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 3 280 Kč. Žalovaný se tedy Smlouvou zavázal uhradit celkovou částku ve výši 13 520 Kč ve 13 rovnoměrně rozložených splátkách po 1 040 Kč, kdy první splátka byla splatná 30. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k uzavření Smlouvy; úrok a úplata byly splatné v prvních 5 měsíčních splátkách (částečně v 6 splátce). Žalovaný se však dnem 25. 5. 2016 dostal do prodlení se splácením svého závazku, neboť neuhradil řádně a včas 3. splátku splatnou 24. 5. 2016. Dnem splatnosti poslední splátky 20. 3. 2017 pak nastala splatnost celého úvěru. S ohledem na prodlení žalovaného mu byla v souladu se Smlouvou, uložena smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž souhrn výše pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu v celkové výši 4 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dluhu dopisem označeným jako„ Předžalobní upomínka-výzva k úhradě“, který byl žalovanému zaslán dne 19. 11. 2019. Žalovaný nicméně ničeho neuhradil. 2. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným jako dlužníkem dne [datum] (dále jen“ Smlouva“) bylo zjištěno, že tyto strany uzavřely smlouvu o úvěru za dále stanovených obchodních podmínek, s nimiž jsou smluvní strany srozuměny a jež jsou součástí této Smlouvy. Ve Smlouvě se věřitel zavázal při podpisu Smlouvy poskytnout žalovanému úvěr v částce 8 000 Kč. Úvěr byl poskytnut za úrok a úplatu (dále jen„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“). Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 5 520 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 28 % z jistiny, tedy ve výši 2 240 Kč a úplatu ve výši 3 280 Kč. Žalovaný se tak výslovně zavázal vrátit žalobci na jistině 8 000 Kč, na celkových nákladech spotřebitelského úvěru 5 520 Kč, celkem tedy 13 520 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 1 040 Kč, přičemž administrativní poplatek je splatný při výplatě úvěru a úrok a úplata v prvních 5 měsíčních splátkách a také částečně v 6. splátce. Doporučeným termínem úhrady byl 30. den v měsíci. RPSN činila při splatnosti 13 měsíců 69 %. Dle článku V. bodu 2. smlouvy v případě, že dlužník nesplní povinnost uhradit splátku řádně a včas, věřitel jej může vyzvat k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů. Pokud dlužník ani přes tuto výzvu splátku neuhradí, věřitel má právo prohlásit úvěr za splatný. Dnem zesplatnění přirůstá k jistině i nesplacené část úroků. Dále bylo v čl. V. bodu 4. Smlouvy uvedeno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž souhrn výše pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 4. Ze„ Zprávy klienta ke dni 10. 1. 2020“ bylo zjištěno, že žalovaný uhradil hradil splátky do 22. 11. 2016, nicméně už s poslední splátkou byl v prodlení a od splátky splatné 24. 5. 2016 již neuhradil ničeho. Celkem žalovaný zaplatil na splátkách částku 2 880 Kč. Zesplatnění nastalo uplynutím splatnosti poslední splátky, tj. dnem 20. 3. 2017. 5. Dopisem ze dne 19. 11. 2019 označeném jako„ Předžalobní upomínka – výzva k úhradě“ byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku neprodleně uhradil. Dle podací knihy byla Předžalobní upomínka zaslána žalovanému dne 19. 11. 2019. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce dle § 2395 o. z., kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 8. Dle § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. V daném případě při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná. Závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným vzniklý na základě smlouvy o úvěru je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení občanského zákoníku upravujících práva a povinnosti stran smlouvy o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky splácení úvěru uvedené přímo na formuláři úvěrové smlouvy. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel úvěrovou smlouvu, na základě které mu v den podpisu Smlouvy poskytl částku 8 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit a celkem spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. s úrokem a úplatou za uzavření smlouvy, tedy celkem částku ve výši 13 520 Kč. Hradil však nepravidelně, celkem zaplatil 2 880 Kč. Dluh tedy činí na jistině a nákladech spotřebitelského úvěru 14 640 Kč. Rovněž i smluvní pokuta byla sjednána dostatečně určitým způsobem tak, že výše měsíční smluvní pokuty se rovná výši 0,2 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž souhrn výše pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Rovněž bylo dohodnuto, pro případ kterého konkrétního porušení smluvních povinností je smluvní pokuta sjednána. Na smluvní pokutu vznikal věřiteli nárok v případě, že dlužník (žalovaný) nebude řádně a včas plnit na svůj závazek. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 3622/2011 ze dne 18. 12. 2012 je výše smluvní pokuty přiměřená nezakládající rozpor s dobrými mravy, tedy platně, když k tíži žalobce coby věřitele nelze vykládat ani dlouhodobé prodlení žalovaného, v důsledku nějž se smluvní pokuta navyšovala. Soud tak žalobě i v tomto ohledu vyhověl, navíc žalobce požaduje smluvní pokutu do ½ výše poskytnuté jistiny. 12. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neunesl tak břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužných částek či jiný způsob zániku dluhu. Soud tak zavázal žalovaného uhradit pohledávku žalobce, která na žalobce přešla platnou smlouvou o postoupení pohledávek, jak je uvedeno výroku I. rozsudku. 13. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i