21 C 351/2020-34 — Okresní soud v Liberci

Žalobkyně se domáhala zaplacení 4 149,91 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [anonymizováno], na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 6 694 Kč. Žalobkyně částku poskytla k rukám prodejce, [právnická osoba] a.s., dne [datum]. Celková splatná částka, tj. celková suma splátek vč. pojištění činila 10 350 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 25 pravidelných měsíčních splátkách po 414 Kč, splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne [datum]. Úrok z úvěru činil 30,57 % ročně. Výzva k úhradě ze dne [datum] s uvedením zesplatněných pohledávek byla žalovanému odeslána prostřednictvím doporučené zásilky, kterou si žalovaný vyzvedl dle data na dodejce dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani v návaznosti na upomínky žalobkyně, ani na upomínky a další úkony (zejména telefonické a SMS) prováděné v rámci mimosoudní správy pohledávky [právnická osoba], a.s., která pro žalobkyni pohledávky po lhůtě splatnosti spravuje. Žalobkyně po žalované požadovala uhrazení dlužné částky ve výši 3.767,20 Kč (5x neuhrazené předepsané splátky ve výši 414 Kč + zesplatněná jistina ve výši 1 047,20 Kč + poplatek za odeslání upomínky za 450 Kč + náklady na oznámení o splatnosti 200 Kč), s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 30,19 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 3 117,20 Kč od [datum] do zaplacení. Vedle toho i smluvní pokutu 10 % z dlužné splátky splatné dne [datum] ve výši 41 Kč, 10 % z dlužné splátky splatné dne [datum] ve výši 41 Kč a 10 % z dlužné splátky splatné dne [datum] ve výši 41 Kč (3x41= 123 Kč) dle Sazebníku a Smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 1.047,20 Kč od [datum] do dne podání žaloby na částku 259,71 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), toliko na základě listinných důkazů. Žalobkyně souhlasila s tímto postupem přímo v návrhu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a má se tak za to, že s tímto postupem rovněž ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí. Žalovaná se nijak nevyjádřila ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstala zcela nečinná. Soud z (předložených) důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [anonymizováno], na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 694 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 30,57 % ročně. Celková částka k úhradě byla sjednána ve výši 10 350 Kč. Klient (žalovaná) se zavázala poskytnuté peníze splácet v 25 měsíčních splátkách po 414 1Kč vždy k 15. dni v měsíci. Na základě včleňovací doložky byly součástí smlouvy Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru a Sazebník. Pro případ prodlení se splácením jakékoli částky vůči žalobkyni, popř. jinému subjektu, bylo sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky a smluvní pokuta a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, s níž je Klient v prodlení. Ze strany žalobkyně došlo k zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k jednorázové úhradě zbývajících částek. Žalované byla následně zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne [datum]. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 6 694 Kč. Žalovaná se na druhé straně zavázala vyčerpané prostředky žalobci vrátit a zaplatit úrok a další poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 414 Kč Celkem měla uhradit 10 350 Kč. Vzhledem k tomu, že svoje závazky řádně neplnila, došlo k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. Žalobkyně prokázala existenci pohledávek i jejich výši, včetně aktivní legitimace, a ani žalovaná ničeho takového nesporovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, neuvedla na svoji obranu ničeho, nesporovala tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdila jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, vč. smluvní pokuty, zavázal žalovanou uhradit pohledávky žalobkyně s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. [číslo] Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 149,91 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).