21 C 482/2020-36 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 5 000 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 284,81 Kč od 21. 1. 2020 do 3. 5. 2020, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 4. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení a částku ve výši 120 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Rámcové smlouvy [číslo] (dále jen„ Rámcová smlouva“), na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Součástí Rámcové smlouvy byly i [ulice] podmínky [právnická osoba] Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše limitu 5 000 Kč Součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly i podmínky pro používání kontokorentu společnosti [právnická osoba] Žalovaný byl povinen platit roční úrok z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a související poplatky. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným, přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu (čl. Ostatní ustanovení v závěru dokumentu) ve spojení s výše uvedenými Podmínkami pro používání kontokorentu dne [datum] k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 284,41 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 3. 5. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Soud z předložených listin zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva [číslo] (dále jen„ Rámcová smlouva“), na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal kontokorent splácet průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet tak, aby kontokorent splatil do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoli dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu. Žalovaný se dále zavázal, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít na běžném účtu, ze kterého kontokorent čerpal, k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, což bylo zjištěno výpisem z účtu. Zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k předčasnému splacení všech dluhů, a to z důvodů porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 284,41 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 3. 5. 2020. Dále bylo dne [datum] v rámci Rámcové smlouvy sjednáno pojištění pravidelných výdajů v pracovní neschopnosti, a to podpisem dokumentu Přihlášení k pojištění. Z důvodu ukončení tohoto pojištění, byla žalovanému naúčtována v souladu s Obchodními podmínkami, Podmínkami pro používání úvěru [právnická osoba] a Pojistnými podmínkami částka ve výši 120 Kč. 4. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, ve spojení s ustanovením § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2399 odst. 1 o. z., vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši, zatímco žalovaný ani netvrdil, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 6. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 a o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 120 Kč, představující úhradu za sjednané pojištění nachází oporu v § 2758 o.z., kdy se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.