22 C 153/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 18. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tím, že dne 2. 4. 2018 jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], (dále„ původní věřitel“) uzavřel formou prostředků elektronické komunikace se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší, splatnost měsíční splátky byla stanovena na každý 30. den v kalendářním měsíci počínaje dnem uzavření smlouvy. Výše minimální splátky i celkové dlužné částky byla žalovanému sdělována vždy ve výpisu. Žalovaný na základě Smlouvy čerpal celkem částku 10 000 Kč, kterou měl v souladu s příslušnými výpisy generovanými a doručovanými žalovanému prostřednictvím jeho uživatelského účtu, případně emailu, splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené výpisu, a to až do výše celkové dlužné částky. Žalovaný se však dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Původní věřitel jej proto vyzval k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale žalovaný tak ani přes to neučinil a závazek ani z části nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 postoupena na přechodného věřitele, společnost [právnická osoba] Na žalobce pak byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019. Žalobce nyní požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 849,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 375 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovaného soud usnesením ze dne 11. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se na výzvu ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 28. 5. 2021. 4. Soud učinil následující skutková zjištění. Dne 2. 8. 2018 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla sdělována žalovanému vždy ve výpisu. Minimální pravidelná splátka je splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření Smlouvy. Dle čl. VI. odst. 1 písm. a) Smlouvy má původní věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Žalovaný na základě Smlouvy čerpal celkem částku ve výši 10 000 Kč, která mu byla po částech poskytnuta dne 3. 4. 2018 (částka 3 000 Kč) a 30. 4. 2018 (částka 7 000 Kč) převodem na účet č. [bankovní účet], který uvedla ve smlouvě (žádosti o poskytnutí úvěru – loan application). 5. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 postoupena na přechodného věřitele, společnost [právnická osoba] Na žalobce byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4. 11. 2020. Téhož dne zaslal právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud věc právně posoudil následovně. V dané věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., dle kterého se závazkem úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, koresponduje závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl vrátit spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že svůj závazek splnil, případně že zanikl jiným způsobem než splněním (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by tyto náklady zaplatil či dluh jinak zanikl. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Soud tak podané žalobě v tomto směru vyhověl, neboť ji shledal důvodnou. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního n