22 C 208/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 19. 10. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tím, že dne 28. 7. 2017 jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], (dále„ původní věřitel“) uzavřel formou prostředků elektronické komunikace se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala věřiteli úvěr včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší, splatnost měsíční splátky byla stanovena na každý 30. den v kalendářním měsíci počínaje dnem uzavření smlouvy. Výše minimální splátky i celkové dlužné částky byla žalované sdělována vždy ve výpisu. Žalovaná na základě Smlouvy čerpala celkem částku 6 000 Kč, kterou měla v souladu s příslušnými výpisy generovanými a doručovanými žalované prostřednictvím jejího uživatelského účtu, případně emailu, splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené výpisu, a to až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná se však dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku. Původní věřitel ji proto vyzval k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale žalovaná tak ani přes to neučinila a závazek ani z části nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 postoupena na přechodného věřitele, společnost [právnická osoba] Na žalobce pak byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019. Žalobce nyní požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 683,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovanou soud usnesením ze dne 11. 5. 2021, č. j. 22 C 182/2021-14 vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřila k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se na výzvu ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 8. 6. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 28. 7. 2017 byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal žalované poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala původnímu věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla sdělována žalované vždy ve výpisu. Minimální pravidelná splátka je splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření Smlouvy. Dle čl. VI. odst. 1 písm. a) Smlouvy má původní věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Žalovaná na základě Smlouvy čerpala celkem částku ve výši 6 000 Kč, která jí byla poskytnuta dne 15. 9. 2017 (částka 5 000 Kč) a 9. 10. 2017 (částka 1 000 Kč) převodem na účet č. [bankovní účet], který uvedla ve smlouvě (žádosti o poskytnutí úvěru – loan application). 5. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 postoupena na přechodného věřitele, společnost [právnická osoba] Na žalobce byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 4. 11. 2020. Téhož dne zaslal právní zástupce žalobce žalované předžalobní výzvu. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud věc právně posoudil následovně. V dané věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., dle kterého se závazkem úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, koresponduje závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované, který měla vrátit spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že svůj závazek splnila, případně že zanikl jiným způsobem než splněním (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Žalovaná se ve smlouvě zavázala rovněž k hrazení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaná žádné námitky nevznesla, ani netvrdila a neprokázala, že by tyto náklady zaplatila či dluh jinak zanikl. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Soud tak podané žalobě v tomto směru vyhověl, neboť ji shledal důvodnou. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 14. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem