22 C 259/2021-17 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 21 587,26 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 30.9.2019 s žalobcem [příjmení] smlouvu [číslo] (dále jen„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 742 Kč. Úvěr byl čerpán dne 30.9.2019, splatnost první splátky byla dle ustanovení ÚS určena k 3.11.2019. Žalovanému byly k poskytnutému úvěru účtovány poplatky v souladu s ustanovením ÚP. Roční úroková sazba úvěru byla sjednána na 31,22 %. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 084 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, tedy dostal se do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, žalobce využil své oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat jeho okamžité zaplacení. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 30.4.2020 a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 30.4.2020 ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce neuhradil ničeho, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným, pohledávku ve výši 21 587,26 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 19 757,26 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč, pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Příslušenství pak představuje: úroky z prodlení ke dni podání žaloby 455,39 Kč, úroky ke dni podání žaloby 3 823,62 Kč. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovaným a žalobcem došlo k uzavření Smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na běžný účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 30.9.2019, o čemž svědčí„ výpis čerpání, splátek a úhrad“ vystavený žalobcem (dále jen„ výpis“). Součástí Smlouvy byly Úvěrové podmínky, na které Smlouva výslovně odkazuje, a podpisem Smlouvy s nimi žalovaný vyslovil svůj souhlas. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobci půjčené prostředky spolu s úrokem 31,22 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 742 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou měsíc od data poskytnutí úvěru. V případě prodlení s úhradou splátky byl žalobce oprávněn dle čl. 6 ÚP naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Z„ výpisu“ bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně (hradil pouze první dvě). Žalobce proto zaslal žalovanému upomínky k úhradě dlužných částek dne 14.12.2019, 20.1.2020, 19.2.2020, 19.4.2020. Žalovaný však i přes upomínání dlužné částky neuhradil, dostal se do prodlení, žalobce proto v souladu dopisem ze dne 30.4.2020 celý úvěr zesplatnil ke dni 30.4.2020 a vyzval žalovaného k zaplacení celého zůstatku dlužné částky s příslušenstvím do 14 dnů od sepsání výzvy. Z„ výpisu“ bylo zjištěno, že žalovaný do 30.7.2020 ničeho nezaplatil. Žalovaný nic nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 21.5.2020 zaslané právním zástupcem žalobce dne 22.5.2020, o čemž svědčí poštovní podací arch. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci úrok za čerpání úvěru, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit smluvní pokutu. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno. Strany sjednaly sazbu úroku. Pokud jde o ujednání o úročení úvěru, soud neshledal úrokovou sazbu jako nepřiměřenou. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 316 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 587,26 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..