22 C 321/2021-31 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud žalovaným uložil povinnost zaplatit mu částku 304 006,78 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 288 078,13 Kč od 23.5.2019 do zaplacení s odůvodněním, že dne 24.5.2017 byla mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dříve názvem„ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]“), [IČO], a žalovanými, jako spoludlužníky, uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovaným poskytnut úvěr 350 000 Kč Žalovaní se ve smlouvě společně a nerozdílně zavázali poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 5 425,10 Kč spolu s úrokem 11,80 % ročně a to vždy k 17. dni v měsíci, počínaje 17.6.2017. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného Sazebníku banky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaní se dostali do prodlení úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy, a tak banka využila svého oprávnění a předmětnou pohledávku zesplatnila, čemž byli žalovaní zpravení Oznámením o prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka se tak stala splatnou k 22.5.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020 právní předchůdce žalobce [právnická osoba], postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovaným oznámeno dopisem ze dne 25.6.2020. Vzhledem k tomu, že žalovaní neuhradili svůj závazek plynoucí ze smlouvy žalobci ani jeho právnímu předchůdci, žalobce požaduje po žalovaných zaplacení zůstatku jistiny 288 078,13 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny 288 078,13 Kč od 23.5.2019 do zaplacení. Za dobu předchozí jej pak požaduje v kapitalizované výši 15 928,65 Kč. Dne 29.6.2020 byly žalovaným zaslány výzvy k plnění. Po odeslání výzvy žalovaní ničeho neuhradili. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalované, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaní se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaní zůstali v řízení nečinní, proti žalobě ničeho nenamítali. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanými došlo dne 24.5.2017 k uzavření smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen“ Smlouva“). Ve Smlouvě se věřitel zavázal při podpisu Smlouvy poskytnout žalovaným úvěr v částce 350 000 Kč. Úvěr, včetně úroku 11,80 % ročně, měl být splácen a splacen celkem 120 pravidelnými měsíčními platbami po 5 425,10 Kč (včetně úhrady pojištění 444 Kč), které byly splatné každého 17. dne v měsíci, počínaje 17.6.2017. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaní přestali hradit splátky řádně a včas, a proto byli předchůdcem žalobce dopisem ze dne 23.5.2019 upozorněni, že ke dni 22.5.2019 došlo k zesplatnění úvěru a současně byli vyzváni k úhradě dlužné částky do 6.6.2019. Z výpisu z úvěrového účtu vystaveného po zesplatnění úvěru tj. ke dni 17.6.2020 je zřejmé, že žalovaní dluží na jistině úvěru 288 078,13 Kč a úrocích z prodlení 15 928,65 Kč. Pohledávka za žalovanými byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020 postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovaným oznámena přípisem ze dne 25.6.2020. Dopisem ze dne 29.6.2020 označeném jako„ Výzva k uhrazení závazku - předžalobní upomínka“ byli žalovaní žalobcem dodatečně vyzváni k úhradě dluhu. Dle podacího archu byla Výzva odeslána dne 29.6.2020. Žalovaní ani na základě této výzvy nic nezaplatili. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce a žalovaní uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Předchůdce žalobce a žalovaní se tedy v projednávané věci dohodli, že předchůdce žalobce na požádání žalovaných poskytne v jejich prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaní se zavázali, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok za čerpání úvěru (případně další dohodnuté poplatky za služby dle Ceníku předchůdce žalobce), a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách předchůdce žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Z platně uzavřené dohody předchůdce žalobce svůj závazek vůči žalovaným splnil, když jim poskytl částku 350 000 Kč, žalovaní se však s jejím vrácením dostali do prodlení. Jelikož pohledávku žalovaní předchůdci žalobce, ani žalobci na nějž pohledávka za žalovanými přešla platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879, § 1880 odst. 1 o.z., do současné doby neuhradili beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě zcela vyhověl. V řízení pasivní žalovaní pak ani netvrdili, tím méně pak neprokazovali, že by na dlužnou částku provedli nějaké další úhrady, než ty, jež jsou předmětem evidence žalobce. Jelikož se žalovaní dostali s placením do prodlení, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 880,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 161 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 304 006,78 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 520 Kč ve výši 6 199,20 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.