23 C 227/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí 14 964,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 964,29 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 14 964,29 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalující strana tvrdila, že s žalovanou stranou uzavřela dne 11. 12. 2006 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu. Na základě této smlouvy byl žalované straně poskytnut úvěr k čerpání až do limitu 9 000 Kč. Žalovaná strana se však dopustila nepovoleného přečerpání, když vyčerpala částku 14 964,29 Kč. Jelikož dlužná částka nebyla žalovanou stranou uhrazena, požaduje žalující strana rovněž vedle úhrady dlužné jistiny ode dne 5. 8. 2020 i úhradu smluvního úroku ve výši 8,25% a zákonného úroku z prodlení, obojí až do zaplacení. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a žalující strana se nijak nevyjádřila, a proto ve světle výše uvedených ustanovení zákona je její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 8. Ze smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 5. 1. 2004 ve spojení s žádostí o poskytnutí úvěrového produktu a se smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 11. 12. 2006 bylo zjištěno, že žalující straně byl poskytnut úvěr do výše limitu 9 000 Kč, a to ke sporožirovému účtu [bankovní účet]. Sazba úroku byla sjednána ve výši 15,9 % ročně s tím, že banka mohla sazbu změnit v novém ceníku. 9. Z předložených měsíčních výpisů z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalující straně byl poskytnut kontokorentní úvěr. Z výpisu z účtu [číslo] a tabulky„ posklady pre súdne konanie“ bylo zjištěno, že ke dni uzavření účtu činil dluh na úvěru 14964,29 Kč. 10. Upomínkou žalobkyně ze dne 18. 4. 2020, jakož i ze dne 19. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalující strana žalovanou stranu informovala o přečerpání limitu kontokorentu. Současně také žalovanou stranu vyzvala k úhradě vzniklého dluhu. 11. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ve spojení s podacím archem ze dne 24. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná strana byla vyzvána k úhradě dlužné částky opakovaně. 12. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 13. Vzhledem k § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. se úvěrový vztah posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen [příjmení]) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ), oba ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014. 14. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované straně. Žalovaná strana měla úvěr hradit ve splátkách a zaplatit za něj sjednaný úrok. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru a sazebník (§ 273 odst. 1 ObchZ). Žalovaná strana tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. 15. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). 16. Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázala. 17. Protože jde o poskytnutí úvěru, řídí se věc podle § 261 odst. 3 ObchZ obchodním zákoníkem. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 497, § 502 odst. 1 ObchZ). Žalovaná strana toto nesplnila, a proto byla žaloba shledána po právu. V daném případě vznikla žalovanému povinnost platit úroky z úvěru od okamžiku čerpání úvěru (§ 502 odst. 1 ObchZ) a trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. 18. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 517 odst. 1, 2 OZ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007). Jelikož žalovaná strana vystupovala při sjednání smlouvy jako spotřebitel, náleží žalující straně úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ke dni okamžiku prodlení (§ 262 odst. 4 ObchZ). 19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). 22. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o kontokorentních úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohl