23 C 249/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 022 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 5 758 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 214 Kč a náklady za upomínání ve výši 50 Kč. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru [číslo] dne 23. 1. 2018, kterou přenechala žalované straně částku 15 000 Kč. Dlužník se zavázal zaplatit celkem částku 24 802,56 Kč ve sjednaném termínu, do 23. 7. 2018, což ale nesplnil. Žalující strana nabyla pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2019. Dne 11. 12. 2020 uzavřela žalující strana se žalovanou stranou dohodu o uznání dluhu se splátkovou dohodou. Žalovaná strana uznala svůj dluh co do důvodu a výše 30 022 Kč a zavázala se jej uhradit v 10 měsíčních splátkách. Ani ty však neplnila a proto se žalující strana domáhá úhrady dluhu a zákonného úroku z prodlení ode dne 27. 5. 2021 až do zaplacení. 3. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 15 000 Kč, smluvním úrokem 9 214 Kč, smluvní pokutou 5 758 Kč a poplatkem za odeslání upomínky 50 Kč. 4. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 5. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 6. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 7. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 8. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 9. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 23. 1. 2018 ve spojení s obchodními podmínkami bylo zjištěno, že [právnická osoba] poskytl žalované straně úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splácen po 6-ti měsíčních splátkách a celkem měla žalovaná strana uhradit částku 24 802,56 Kč. Z předloženého výpisu z účtu za den 23. 1. 2018 bylo zjištěno, že částka 15 000 Kč byla žalované straně poskytnuta. 10. Z předložené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalující strana nabyla uzavřenou smlouvou žalovanou pohledávku za žalovanou stranou. Toto postoupení bylo žalované straně oznámeno, jak bylo zjištěno z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky předchozího věřitele ze dne 4. 7. 2019 a podacího archu ze dne 9. 7. 2019. 11. Z předložené dohody označené jako„ Splátková dohoda“ uzavřené mezi stranami dne 11. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná strana uznala svůj dluh co do výše 30 022 Kč plynoucí ze smlouvy [číslo]. Tento dluh se žalovaná strana zavázala uhradit v celkem 10 měsíčních splátkách. 12. Z oznámení o Zesplatnění dluhu ze dne 18. 5. 2021 a z Předžalobní upomínky z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná strana své závazky plynoucí z uzavřené dohody řádně neplnila a proto žalující strana přistoupila k zesplatnění dluhu, kdy žalovanou stranu vyzvala k úhradě celého dluhu. Dokumenty byly žalované straně odeslány dne 20. 5. 2021, jak bylo zjištěno z předložených podacích archů. 13. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 14. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 15. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru smluvené úroky (§ 2395 o.z.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li úvěr v této lhůtě vrácen), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. 16. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 17. V rámci smluvní volnosti byly mezi stranami ujednány smluvní poplatky (§ 1746, § 1 odst. 2 o.z.). V zásadě sjednání poplatku za zaslání upomínky lze připustit (§ 1 odst. 2 o.z.), pokud spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn, avšak nelze připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Soud proto shledal výši nákladu za vymáhání pohledávky za přiměřenou. 18. Dlužník uznal dluh v souladu s § 2 053 o. z., podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 19. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že částku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. 20. Existence uznaného dluhu nebyla v řízení nijak vyvrácena, a proto soud žalobě vyhověl. 21. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 22. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 23. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 24. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce