23 C 266/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru [číslo] dne 14. 2. 2019, kterou přenechala žalované straně částku 5 000 Kč. Dne 27. 2. 2019 byl uzavřen dodatek ke smlouvě, na základě které byl žalované straně poskytnut dodatečný úvěr ve výši 11 000 Kč. Žalovaná strana tak celkem obdržela částku 16 000 Kč, kterou se zavázala uhradit jednorázově do 16. 3. 2019, toto však nesplnila a proto jí byla účtována i smluvní pokuta 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení v celkové výši 8 000 Kč. Žalující strana nabyla pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Dne 15. 9. 2020 uzavřela žalující strana se žalovanou stranou dohodu o uznání dluhu se splátkovou dohodou. Žalovaná strana uznala svůj dluh co do důvodu a výše 24 000 Kč a zavázala se jej uhradit v 24 měsíčních splátkách. Ani ty však neplnila a proto se žalující strana domáhá úhrady dluhu a zákonného úroku z prodlení ode dne 26. 1. 2021 až do zaplacení. 3. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 16 000 Kč a smluvní pokutou 8 000 Kč. 4. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 5. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 6. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 7. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 8. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 9. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 14. 2. 2019, z jejího doplnění ze dne 27. 2. 2019 a ve spojení s obchodními podmínkami a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že [právnická osoba] poskytl žalované straně na 30 dnů částku ve výši 16 000 Kč, kdy žalovaná strana měla následně uhradit celkem částku 16 000 Kč. Ze smlouvy bylo rovněž zjištěno, že žalovaná strana převzala oproti podpisu ze dne 14. 2. 2019 částku 5 000 Kč a částka 11 000 Kč byla dle výpisu z účtu za den 27. 2. 2019 poslána na účet žalované strany. 10. Z předložené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalující strana nabyla uzavřenou smlouvou žalovanou pohledávku za žalovanou stranou. Toto postoupení bylo žalované straně oznámeno, jak bylo zjištěno z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky předchozího věřitele ze dne 8. 9. 2020 a podacího archu ze dne 9. 9. 2020. 11. Z předložené dohody označené jako„ Splátková dohoda“ uzavřené mezi stranami dne 15. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná strana uznala svůj dluh co do výše 24 000 Kč plynoucí ze smlouvy [číslo]. Tento dluh se žalovaná strana zavázala uhradit v celkem 24 měsíčních splátkách. 12. Z oznámení o Zesplatnění dluhu ze dne 15. 1. 2021 a z Předžalobní upomínky z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná strana své závazky plynoucí z uzavřené dohody řádně neplnila a proto žalující strana přistoupila k zesplatnění dluhu, kdy žalovanou stranu vyzvala k úhradě celého dluhu. Dokumenty byly žalované straně odeslány dne 19. 1. 2021, jak bylo zjištěno z předložených podacích archů. 13. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 14. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 15. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena nepojmenovaná smlouva (§ 1746 odst. 2 o.z.), ze které byla žalující strana povinna poskytnout žalované straně peněžní prostředky částečně hotově a částečně poukázáním na bankovní účet uvedený žalovanou stranou. Žalovaná strana pak byla povinna vrátit žalující straně peněžní prostředky ve sjednané době. 16. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 17. Dlužník uznal dluh v souladu s § 2 053 o. z., podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 18. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že částku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. 19. Existence uznaného dluhu nebyla v řízení nijak vyvrácena, a proto soud žalobě vyhověl. 20. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 21. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 22. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 23. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 AT s příslušnou sazbou odměny v poloviční výši (jednoduchá výzva k plnění). 24. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů z inominátních smluv mají stejnou strukturu