29 C 195/2021-13 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 20 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 500 Kč od 10. 6. 2013 do zaplacení, částky ve výši 19 485 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil především tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 3. 6. 2012 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu Smlouvy. Celkové náklady úvěru byly sjednány ve výši 16 875 Kč a skládají se z úroku ve výši 20 % z jistiny, tedy z úroku ve výši 5 400 Kč, úplaty ve výši 11 475 Kč. Měsíční náklady úvěru byly ve Smlouvě sjednány ve výši 1 299 Kč Celkem se žalovaná zavázala žalobci zaplatit 43 875 Kč, a to formou 13-ti pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 375 Kč. Žalovaná uhradila na svůj závazek celkem 23 375 Kč. Dne 11. 12. 2012 se žalovaná dostala do prodlení se splácením svého závazku, když řádně a včas neuhradila 7. splátku splatnou dne 10. 12. 2012. Žalobce se po žalované domáhá smluvní pokutu sjednanou pod bodem 3. obchodních podmínek, ve výši 1 299 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované s placením jistiny. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze za posledních 15 měsíců před podáním žaloby, celkem tedy ve výši 19 485 Kč. Dne 16. 2. 2018 zaslal žalobce žalované výzvu k plnění před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stavu. Ze Smlouvy o úvěru č. 82012-3041 ze dne 3. 6. 2012 bylo zjištěno, že žalovaná s žalobcem uzavřeli smlouvu na základě které žalobce žalované přislíbil poskytnout finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci celkem uhradit celkem 43 875 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v celkem 13 měsíčních splátkách ve výši 3 375 Kč. Dopisem ze dne 13. 2. 2018 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 20 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 299 Kč a náhrady nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 5 400 Kč s tím, že byla upozorněna na soudní řízení. Z bodu 3. Smlouvy bylo zjištěno, že účastníci si ujednali, v případě nesplnění závazku žalovanou, smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru a to za každý započatý kalendářní měsíc. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila, neunesla břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jejího závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovanou dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 6. Dle ust. § 497 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ust. § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 8. Dle ust. § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 9. Dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10. Soud má za prokázaný následující skutková stav. Při posuzování žaloby po stránce skutkové i právní, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které od žalobce obdržela finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci poskytnutý úvěr vrátit v 13-ti splátkách po 3 375 Kč spolu s poplatkem za jeho poskytnutí. To však neučinila. Žalobce žalovanou vyzval dopisem k úhradě dluhu. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila, neunesla břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku dluhu. Soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny 20 500 Kč, tak smluvní pokuty ve výši 19 485 Kč za posledních 15 měsíců prodlení před podáním žaloby. 11. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši ve výši 7,05 % ročně z částky 20 500 Kč od 10. 6. 2013 do zaplacení. 12. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady byly vynaloženy částkou 1 600 Kč na zaplacení soudního poplatku a dále v souvislosti se zastoupením žalobce advokátem. Při stanovení odměny soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud přitom vycházel z tarifní hodnoty 39 985 Kč, kdy za jeden úkon právní služby je dle § 14b vyhlášky sazba 500 Kč. Advokát ve věci učinil celkem 2 úkony právní služby do dne podání žaloby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (tzn. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), za které mu náleží odměna 1 000 Kč. Dále má advokát právo na náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (2x100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.) Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 2 800 Kč.