29 C 199/2021-55 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 27 489,49 Kč s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 25 677,13 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 27 489,49 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, částku ve výši 809,68 Kč. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovanou uzavřel dne 13. 6. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce žalované na základě Smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 17-ti splátkách po 2 170 Kč. Strany si sjednaly roční smluvní úrok ve výši 13,49 %. Dále si sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 600 Kč a měsíční pojistné ve výši 177 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalobce v souladu s ustanovením čl. 6 Smlouvy přistoupil k zesplatnění úvěru, a to ke dni 18. 12. 2019, když na majetek žalovaní bylo zahájeno insolvenční řízení. Žalobce svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení, avšak v rámci oddlužení nebylo na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 677,13 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 781,36 Kč, dlužného pojistného ve výši 531 Kč. Dále požaduje žalobce uhradit smluvní pokutu ve výši 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného, tedy z částky 26 989,49 Kč ve výši 809,68 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za opožděné platby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 13. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit celkem 33 875,26 Kč do 20. 11. 2020, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Výše měsíční splátky byla sjednána na 2 170 Kč. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru činila 13,49 %. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poplatek za službu ve výši 600 Kč a měsíční pojistné ve výši 177 Kč. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky a smluvní pokuta ve výši 3% z nesplacené jistiny a smluvních úroků. Dopisem ze dne 19. 1. 2021 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 18. 12. 2019 a byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 41 268,87 Kč. 5. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále jen Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. Žalovaná porušila ve smlouvě sjednané podmínky, když vyčerpanou částku s příslušným úvěrem a poplatky žalobci nezaplatila. Žalobce prokázal existenci pohledávky i jejich výši. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, neuvedla na svoji obranu ničeho, nesporovala tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdila jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny, stejně tak i pokud jde o sjednané poplatky související s čerpáním úvěru a smluvní pokuty, která byla mezi účastníky sjednána, uložil žalované uhradit pohledávky žalobce. 10. Protože se žalovaný svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 27 489,49 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2 828 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 1 376 Kč a 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem, sepis žaloby dle § 14b adv.tarifu po 300 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH dle § 137 odst.3 o.s.ř.).