29 C 228/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 834,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 23 278,89 Kč od 14. 4. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovaným uzavřel dne 5. 4. 2007 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“) a Sazebník poplatků. Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splácet po 799 Kč měsíčně, vždy k 15. dni v měsíci. V průběhu trvání Smlouvy došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 40 000 Kč, splátka pak činila 1 110 Kč měsíčně. Žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr včetně všeobecných obchodních podmínek a zavázal se hradit měsíční pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu žalovaného vůči žalobci. Dne 6. 4. 2007 došlo ze strany žalobce k poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný však povinnosti ze Smlouvy neplnil a nehradil jednotlivé splátky úvěru. Žalobce dne 1. 4. 2020 písemně odstoupil od Smlouvy v souladu s č. 8 VOP. Oznámení o odstoupení zaslal žalobce žalovanému dne 2. 4. 2020. Odstoupení od Smlouvy nabylo účinnosti ke dni 13. 4. 2020. Celkový dluh žalovaného ve výši 27 834,63 Kč se skládá z poskytnutých nevrácených peněžitých prostředků (jistiny) ve výši 23 278,89 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 510,27 Kč a dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení na částku 2 545,47 Kč a dále dlužné úhrady nákladů v případě ukončení Smlouvy o úvěru ze strany žalobce ve výši 1 500 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 1. 7. 2020. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud využil ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ a žalovaného usnesením vyzval k vyjádření k záměru soudu rozhodnout bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř., ve Slovenské republice, kde mu byly doručeny dle místních předpisů, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. V řízení zůstal nečinný. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Dne 29. 3. 2007 žalobce jako úvěrující uzavřel s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru COFIDIREKT [číslo]. Na jejím základě se žalobce zavázal žalovanému poskytnout bankovním převodem finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr splatit měsíčních splátek ve výši 799 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 2,21 % měsíčně z jistiny úvěru. Dále z obsahu Smlouvy plyne, že se žalovaný jejím podpisem připojil k pojištění schopnosti splácet. Z žádosti o navýšení úvěrového limitu ze dne 20. 10. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o navýšení poskytnutého úvěru, a to o 10 000 Kč. Úvěr byl žalobcem žalovanému vyplacen dne 6 4. 2007 na jeho bankovní účet a žalovaný následně hradil sjednnaé splátky. Dne 1. 11. 2011 čerpal žalovaný dalších 10 000 Kč. Z přehledu plateb dále plyne, že celkový dluh na úvěru včetně poplatku za pojištění činil ke dni 23. 7. 2020 částku 27 834,63 Kč. Dopisem ze dne 1. 4. 2020 žalobce žalovanému oznámil odstoupení od Smlouvy, neboť žalovaný byl v prodlení s placením 2 splátek, nebo byl v prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, a vyzval je k okamžitému zaplacení nesplaceného zbytku úvěru. Dopisem ze dne 1. 7. 2020 opakovaně vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), protože jde o tzv. absolutní obchodní závazkový vztah (§ 261 odst. 3 obchodního zákoníku), tedy vztah, který se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Aktuálně je tato problematika sice upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., tzv. nový občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), právní vztah účastníků však vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti o. z. včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. V daném případě tedy obchodním zákoníkem, ve znění rozhodném k okamžiku uzavření předmětné smlouvy. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Dle § 504 obchodního zákoníku dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Dle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis 6. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr, který byl žalovaný oprávněn čerpat. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 20 000 Kč, později byl navýšen o 10 000 Kč. Žalovanému oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 799 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 2,21 % měsíčně. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost úhradě dlužné částky. 7. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 069 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 265 Kč, odměny advokáta za zastupování žalobce za dva úkony právní služby po 2 220 Kč (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, a za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny 1 110 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a. t., 900 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení po 300 Kč za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a režijního paušálu v částce 1 354,50 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).