29 C 241/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 10 406 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 798 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 406 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,35 % ročně z částky 9 599 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], (dále jen„ předchůdce žalobce“), a žalovaným došlo k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 599 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr poskytl tak, že za žalovaného uhradil částku odpovídající prodejní ceně za zboží u zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 25 ve výši 502 Kč, počínaje dnem 17. 7. 2020. Žalovaný se zavázal hradit současně úrok z poskytnutého úroku ve výši 21,35 % ročně. Současně se žalobce zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a k náhradě nákladů spojených s vymáháním peněžitého závazku ve výši 600 Kč a poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když se dostal do prodlení s více než 2 po sobě následujících splátek. Právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a odstoupil od Smlouvy a dluh zesplatnil. Pohledávku za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobce na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1 2021, a to s účinností ke dni 15. 1 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 1. 2021. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 10 406 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 599 Kč, dlužného pojistného ve výši 115 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 92 Kč, smluvních úroků ve výši 21,35 % ročně z jistiny od 1. 1. 2021 do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne 16. 6. 2020 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 9 599 Kč, a to zaplacením kupní ceny za mobilní telefon za žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 21,35 % p. a. předchůdci žalobce splatit v pravidelných 25 měsíčních splátkách, každou ve výši 502 Kč Celkem se žalovaný zavázal předchůdci žalobce splatit částku 11 975 Kč. Dopisem ze dne 25. 11. 2020 bylo žalovanému oznámeno odstoupení od úvěrové smlouvy. Dopisem ze dne 26. 1. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy na žalobce. Dále byla žalovanému zaslána Předžalobní upomínka ze dne 12. 2. 2021 a žalovaný byl vyzván k zaplacení 11 551,33 Kč. 5. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ustanovení § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o úvěru. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.). Žalovaný čerpal a zjevně spotřeboval poskytnuté finanční prostředky. Žalovaný však tyto nevrátil, čímž porušil jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že jej vrátil a zaplatil úrok, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. 6. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaný skutečnost, že by část, popř. celý dluh uhradil, že by tedy jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 2 252 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 300 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.