29 C 253/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 38 798 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 532,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 131,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 17 275,47 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 15 855,52 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že žalovaná uzavřela dne 22. 10. 2018 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí Smlouvy také Předpis splátek, tvořící její přílohu. Na základě této Smlouvy poskytl původní právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 1 637 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru. Zavázala se zaplatit úhradu za poskytnutý úvěr ve výši 8 330 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 571 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 060 Kč. Žalovaná se zavázala uvedené uhradit formou 14 měsíčních splátek po 2 257 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 23. 10. 2018. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo požadovat úhradu celé zbylé neuhrazené části celkové dlužné částky, které činila na jistině úvěru 15 855,52 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 1 419,95 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru částku 2 836,52 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 1 464,40 Kč a úhradě za umožnění placení splátek v hotovosti přímo v místě svého bydliště částku 7 21,61 Kč. Žalovaná na dlužnou částku dále neuhradila ničeho. Neuhrazená zápůjčka se pak úročí úrokem 15 % ročně a úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Postoupení bylo žalované oznámeno. Po postoupení pohledávky neuhradila žalovaná ničeho. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 855,52 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 419,95 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 836,52 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 1 464,40 Kč a úhradě za umožnění placení splátek v hotovosti přímo v místě svého bydliště částku 7 721,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč, úroku vyčísleného od 23. 12. 2019 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 2 131,70 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 1 532,59 Kč spolu s příslušenstvím, tedy kapitalizovaným úrokem ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 17 275,47 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], dne 22. 1. 2018 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala vrátit žalobci celkem 31 598 Kč (půjčených 17 000 Kč, úrok ve výši 1 637 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 330 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 571 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalované ve výši 3 060 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč, s tím, že 1. splátka je splatná do měsíce po uzavření smlouvy. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaná byla současně vyzvána k zaplacení 42 962 Kč z úvěrové smlouvy [číslo] s tím, že byla upozorněna na soudní řízení. Dále byla žalované zaslána Předžalobní upomínka ze dne 23. 11. 2020 Smlouva o postoupení pohledávek byla mezi žalobcem a [právnická osoba] uzavřena dne 24. 6. 2020. 5. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ustanovení § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o úvěru. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.). Žalovaná čerpala a zjevně spotřebovala poskytnuté finanční prostředky, když jí byly poskytnuty při popisu Smlouvy. Žalovaná však tyto nevrátila, čímž porušila jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že jej vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázala. Proto bylo žalobě vyhověno. 6. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 3 674 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 496 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 500 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.