29 C 261/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 7 786 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 4 495,14 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, částku ve výši 5 014,18 Kč. Žalobu odůvodnil především tím, že žalovaná uzavřela dne 15. 9. 2017 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] o úvěru (dále jen " Smlouva). Na základě této Smlouvy poskytl původní právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok a poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasní poplatek. Žalovaná se zavázala uvedené uhradit formou 14 měsíčních splátek. První splátka byla splatná ke dni 15. 11. 2018. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 7 786 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 7 786 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvu k plnění před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], dne 15. 9. 2017 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala vrátit žalobci celkem 18 186 Kč (půjčených 10 000 Kč, úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 2 500 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč, s tím, že 1. splátka je splatná do měsíce po uzavření smlouvy. Součástí Smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky v případě, že žalovaný nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaná byla dopisem ze dne 24. 7. 2020 současně vyzvána k zaplacení 17 639,34 Kč, s tím, že byla upozorněna na soudní řízení. 5. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ustanovení § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o úvěru. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.). Žalovaná čerpala a zjevně spotřebovala poskytnuté finanční prostředky, když jí byly poskytnuty při popisu Smlouvy. Žalovaná však tyto nevrátila, čímž porušila jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že jej vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru a zaplacení úroku neprokázala. Proto bylo žalobě vyhověno. 6. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 800,18 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.