29 C 271/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 32 205,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 882,66 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 32 205,85 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 32 205,85 Kč od 6. 3. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), a žalovaným došlo dne 6. 1. 2016 k uzavření Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytnutí kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], Úrokový lístek [příjmení] a Sazebník. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 - ti dnů čerpání [anonymizováno] a že bude na běžném účtu mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Předchůdce žalobce proto využil svého práva sjednaného v Podmínkách a zrušil žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 35 784,28 Kč převedl dne 1. 10. 2018 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku umožnil žalovanému debetní zůstatek splácet ve splátkách. Žalovaný se zavázal hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nesplatil. Právní předchůdce žalobce tak využil svého oprávnění a celou dlužnou částku dopisem ze dne 5. 3. 2019 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 35 784,28 Kč. Pohledávka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Pohledávku za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobce na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, a to s účinností ke dni 20. 11. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 14. 12. 2020. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 36 088,51 Kč. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplacení dlužné částky jistiny úvěru ve výši 32 205,85 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z jistiny úvěru ve výši 32 205,85 Kč od 6. 3. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky ve výši 32 205,85 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb a Dispozic ke Smlouvě uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne 6. 1. 2006 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal vést pro žalovaného běžný korunový účet č. [bankovní účet]. Současně předchůdce žalobce žalovanému poskytl kontokorentní úvěr. Z Dispozic ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 6. 1. 2016 bylo zjištěno, že si účastníci sjednali na účtu povolený debetní zůstatek 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 - ti dnů čerpání [anonymizováno] a že bude na běžném účtu mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byla sjednána ve výši 29 %. Z oznámení ze dne 6. 3. 2019 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce prohlásila úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 5. 3. 2019. Celková dlužná částka k tomuto dni činila 32 205,85 Kč. Dopisem ze dne 30. 11. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Dále byla žalovanému zaslána Předžalobní upomínka ze dne 10. 2. 2021 Smlouva o postoupení pohledávek byla mezi žalobcem a [právnická osoba] uzavřena dne 18. 11. 2020, součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. 5. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce poskytl, na základě mezi nimi uzavřené smlouvy, žalovanému možnost čerpat finanční prostředky až do výše 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 - ti dnů čerpání [anonymizováno] a že bude na běžném účtu mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se tak do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce z jeho právního předchůdce na základě, mezi nimi uzavřené, smlouvy o postoupení pohledávek. 6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následujícím způsobem. Soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, který byl žalovaný oprávněn čerpat. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 35 000 Kč. Žalovanému oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,00 % ročně. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 - ti dnů čerpání [anonymizováno] a že bude na běžném účtu mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému dopisem oznámeno. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost úhradě dlužné částky. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaný skutečnost, že by část, popř. celý dluh uhradil, že by tedy jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se sp