12 C 167/2022-40 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 322,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 322,74 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byl žalovaný převezen příslušníky Policie České republiky (dále jen„ PČR“) k odbornému [anonymizováno] vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve, za účelem zjištění přítomnosti jiných návykových látek v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jejich vlivem. Do [anonymizováno] zařízení byl převezen služebním vozidlem PČR, když služební vozidlo najelo celkem 1,5 km. Cestovní náhrada byla vyčíslena na částku 12 Kč. Za provedené odborné [anonymizováno] vyšetření žalovaného spojené s odběrem krve uhradil žalobce poskytovateli [anonymizováno] služeb – společnosti [nemocnice], p.o. částku 780,85 Kč, a to na základě faktury [číslo] vystavené dne [datum]. Za provedené laboratorní (toxikologické) vyšetření krve uhradil žalobce poskytovateli zdravotních služeb – společnosti Krajská nemocnice [právnická osoba] částku 5 529,89 Kč, a to na základě faktury č. [anonymizováno] vystavené dne [datum]. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost jiných návykových látek v organismu, žalobce požaduje po žalovaném úhradu nákladů na dopravu a vyšetření. Žalovanému byla k uhrazení dlužné částky zaslaná faktura [číslo] vystavená žalobcem dne [datum]. Faktura byla splatná dne 28. 12. 2020. Žalovaný však ničeho na dlužnou částku neuhradil. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud má za zjištěné, že žalobce dne [datum] převezl žalovaného do zdravotnického zařízení za účelem vyšetření přítomnosti jiných návykových látek v organismu, neboť vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jejich vlivem. Při vyšetření byla prokázána u žalovaného přítomnost jiných návykových látek v organismu. Za provedené odborné lékařské vyšetření žalovaného spojené s odběrem krve uhradil žalobce poskytovateli zdravotních služeb – společnosti [nemocnice], p.o. částku 780,85 Kč, a to na základě faktury [číslo] vystavené dne [datum]. Za provedené laboratorní (toxikologické) vyšetření krve uhradil žalobce poskytovateli zdravotních služeb – společnosti Krajská nemocnice [právnická osoba] částku 5 529,89 Kč, a to na základě faktury č. [anonymizováno] vystavené dne [datum]. Na vyšetření byl žalovaný převezen služebním vozidlem žalobce. Služební vozidlo najelo celkem 1,5 km a žalobce vyčíslil náklady na dopravu ve výši 12 Kč. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost jiných návykových látek v organismu, žalobce požadoval po žalovaném úhradu nákladů na dopravu a vyšetření. Žalovanému byla k uhrazení dlužné částky zaslaná faktura [číslo] vystavená žalobcem dne [datum]. Faktura byla splatná dne 28. 12. 2020. Žalovaný však ničeho na dlužnou částku neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen„ zákon o zdraví“), orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek. Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o zdraví náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální [anonymizováno] hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle odst. 2 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného [anonymizováno] vyšetření vznikly. Podle odst. 3 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného [anonymizováno] vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. 6. Po právní stránce v souladu s výše citovanými vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném náklady na dopravu a vyšetření, neboť žalovanému byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobci účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 9. Plně úspěšnému žalobci náleží podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Žalobci přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, představující náklady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, a to podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony spočívající v podání návrhu a zaslání výzev k plnění, tedy celkem ve výši 200 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 11. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byla povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, když žalobce byl ze zákona osvobozen od jeho placení, žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku 1 000 Kč byla stanovena podle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.