15 C 331/2021-34 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 1. 2021 do zaplacení, plynoucí z toho, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a žalobou se domáhala úhrady tohoto příspěvku. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], tovární značka Mercedes-Benz SLK 320 (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby vlastník, neměl od 26. 10. 2019 do 31. 1. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. Vozidlo tak bylo nepojištěno 98 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalovanému odeslala žalobkyně výzvu dne 4. 6. 2020 a splatnost příspěvku nastala dne 19. 7. 2020. Žalovaná částka představuje příspěvek ve výši 9 114 Kč (zákonná denní sazba 93 Kč vynásobená počtem dní, tj. 98) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] vzala podanou žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 9 414 Kč od 20. 7. 2020 do 8. 1. 2021, neboť nedisponovala dokladem o doručení výzvy a dne 8. 1. 2021 uplynula lhůta 60 dnů k plnění od doručení 2. upomínky, k níž byl předložen doklad o jejím doručení. O zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí návrhu rozhodl soud samostatným usnesením ze dne 13. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], a předmětem řízení nadále zůstala částka 9 414 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 9 414 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 4. 6. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 9 414 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla (společně s poplatkem za mimosoudní uplatnění práva), neboť z informací, které měla žalobkyně k dispozici od předchozího pojistitele (a z centrálního registru vozidel), zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše specifikovaného vozidla, a k tomuto vozidlu nebylo v období od 26. 10. 2019 do 31. 1. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Denní sazba příspěvku činila podle daného typu vozidla 93 Kč (× 98 dní = celková výše příspěvku 9 114 Kč), náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 4. 6. 2020. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2500 cm3 ve výši 93 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. Podle § 573 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 7. Po právní stránce byl v souladu s výše citovanými ustanoveními žalovaný jako vlastník (provozovatel) tuzemského vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyzván k úhradě příspěvku za každý den porušení povinnosti plynoucí z § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které v souladu s účinnou právní úpravou řádně, včetně jejich výše, vyúčtovala. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za to, že výzva žalobkyně k úhradě příspěvku, obsahovala veškeré zákonem předepsané náležitosti, avšak žalovaný ani po jejím doručení (za okamžik doručení, od něhož se odvíjela též splatnost příspěvku, soud považoval okamžik zanechání výzvy o uložení písemnosti u adresáta dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, vycházeje zároveň z toho, že podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání) příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek neuhradil. Žalovaný nesporoval doručení výzvy k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ani netvrdil ani neprokázal, že by dlužné částky uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, tj. že např. existovaly okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu výše specifikovaného příspěvku, stejně tak nárok nákladů na jeho uplatnění, za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 9. 1. 2021 do zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 o. s. ř. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 146 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dle § 146 odst. 2