15 C 348/2021-45 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v řízení původně domáhala zaplacení částky 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 2. 2021 do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu. Z uzavřené smlouvy plynula žalovanému mj. povinnost vrátit žalobkyni do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajaté zařízení – Set-top box / CA Modul, sériové číslo [anonymizováno], přičemž pro případ nesplnění této povinnosti byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána pokuta ve výši 5 000 Kč, a dále povinnost vrátit žalobkyni do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajatou přístupovou kartu [číslo] přičemž pro případ nesplnění této povinnosti byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána pokuta ve výši 1 500 Kč. Předmětná smlouva byla ukončena ke dni 30. 6. 2020, žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení technických zařízení a k úhradě smluvní pokuty dne 3. 2. 2021. Žalovaná částka představuje sjednanou pokutu za nevrácení technických zařízení. 2. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] upřesnila, že ze strany žalobkyně došlo k administrativnímu nedopatření, a ohledně částky 1 500 Kč za nevrácenou přístupovou kartu, včetně úroku z prodlení, vzala svůj žalobní návrh zpět. O zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí návrhu rozhodl soud samostatným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a předmětem řízení nadále zůstala částka 5 000 Kč. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., žalobkyně se k této výzvě taktéž nevyjádřila, ačkoliv výzva byla doručena jejímu zástupci ve smyslu § 32 odst. 3 a § 50b odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu na dobu 24 měsíců. Z uvedené smlouvy byl žalovaný zavázán mj. po ukončení smlouvy vrátit zařízení Set-top box / CA Modul, sériové číslo [anonymizováno] Smlouva byla ukončena dne 30. 6. 2020, žalovaný však žalobkyni zařízení nevrátil. Ve smlouvě byla pro případ nesplnění uvedeného závazku sjednána sankce ve výši 5 000 Kč a tuto částku žalovaný žalobkyni dosud neuhradil. Žalovanému byla zaslána výzva ze dne 3. 2. 2021 k úhradě dlužné částky a vrácení technického zařízení. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2010 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaného ustanovení § 2010 odst. 1 o. z., když mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta a žalovaný smluvní povinnost, utvrzenou touto pokutou, porušil, čímž žalobkyni vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by smluvní pokutu uhradil, že jeho povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu smluvní pokuty za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 8. Jelikož termín pro úhradu smluvní pokuty nebyl stranami sjednán, mohla žalobkyně požadovat úhradu této částky ihned a žalovaný byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen plnit bez zbytečného odkladu k její výzvě. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. následovně. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. V tomto případě zavinila zastavení řízení v rozsahu částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení žalobkyně tím, že pro své administrativní nedopatření podala žalobu na plnění vyšší částky, než jaká jí mohla být důvodně přiznána. Ve zbývající části svého nároku (5 000 Kč s úrokem z prodlení), o němž bylo rozhodnuto výrokem I. tohoto rozsudku, byla žalobkyně úspěšná. Soud proto přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z převážné části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 124,72 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného, resp. rozsahu, pro který zavinila zastavení řízení žalobkyně, v rozsahu 23,08 %). Náklady účastníka, který byl v řízení procesně úspěšnější, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.