15 C 4/2022-32 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 075,48 Kč a zákonného úroku z prodlení, plynoucí z toho, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou i Všeobecné podmínky společnosti T- [právnická osoba] (dále jen„ VPST“) a Ceník tarifů a služeb (dále jen„ Ceník“), se kterými žalovaný vyslovil podpisem smlouvy srozumění a souhlas. V rámci této smlouvy byl sjednán pronájem koncového zařízení Huawei B525, sériové [číslo] (dále jen„ Zařízení“). Výše měsíčního nájemného byla stanovena v souladu s Ceníkem. Pro případ nevrácení Zařízení nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu sjednala žalobkyně se žalovanou povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalovaná svému závazku nedostála a zařízení žalobkyni po ukončení nájemní smlouvy řádně a včas nevrátila. Žalovaná neuhradila nájemné za zařízení a smluvní pokutu, které mu byly fakturovány následujícím způsobem: -) vyúčtování [číslo] splatné dne 4. 5. 2019, z něhož je v tomto soudním řízení nárokováno 30 Kč (pronájem zařízení) -) vyúčtování [číslo] splatné dne 3. 6. 2019, z něhož je v tomto soudním řízení nárokováno 30 Kč (pronájem zařízení) -) vyúčtování [číslo] splatné dne 4. 7. 2019, z něhož je v tomto soudním řízení nárokováno 15,48 Kč (alikvotní část pronájmu zařízení) -) vyúčtování [číslo] splatné dne 12. 11. 2019, z něhož je v tomto soudním řízení nárokováno 4 000 Kč (smluvní pokuta) 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] Součástí smlouvy se staly i VPST a Ceník. Na základě této smlouvy byl žalované umožněn přístup ke službám elektronických komunikací a poskytnuto jí k tomuto účelu Zařízení. Dle smlouvy a Ceníku se žalovaná zavázala platit žalobkyni za poskytnutí tohoto Zařízení nájemné ve výši 30 Kč měsíčně. Na základě této smlouvy umožnila žalobkyně využívat žalované služby elektronických komunikací a užívat pronajaté Zařízení, přičemž žalované bylo vyúčtováno nájemné společně se službami elektronických komunikací, které nebyly předmětem žaloby, následujícím způsobem: -) fakturou [číslo] splatnou dne 4. 5. 2019, v částce 24,79 Kč bez DPH, (pronájem zařízení v období [anonymizováno] – [datum]), -) fakturou [číslo] splatnou dne 3. 6. 2019, v částce 24,79 Kč bez DPH, (pronájem zařízení v období [anonymizováno] – [datum]), -) fakturou [číslo] splatnou dne 4. 7. 2019, v částce 12,79 Kč bez DPH (pronájem zařízení v období [anonymizováno] – [datum]). Mezi stranami byla dále sjednána povinnost vrátit Zařízení, a to v části smlouvy označené jako Smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení, v níž je uvedeno„ Nejpozději do 30 dní od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení je Zájemce povinen vrátit pronajaté zařízení Operátorovi, a to způsobem uvedeným v článku 6. Obchodních podmínek pronájmu koncových zařízení.“ Pro případ porušení povinnosti obsahuje smlouva ceník smluvních pokut, kdy Smluvní pokuta za nevrácení pronajatého zařízení řádně a včas u zařízení Základ činí 4 000 Kč. Pro nezaplacení pohledávek žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 5. 8. 2019. Pro nevrácení zařízení byla žalované vyúčtována smluvní pokuta v částce 4 000 Kč fakturou [číslo] splatnou dne 12. 11. 2019. 5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 věty prvé o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Podle § 2010 odst. 1 o. z. dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Po právní stránce byla v souladu s výše uvedenými předpisy uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s prvky smlouvy nájemní ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací, umožnit jí připojení k veřejné komunikační síti a poskytnout Zařízení, a žalovaná se na druhé straně zavázala za ně platit fakturované částky, včetně nájemného za poskytnutí Zařízení. Žalobkyně svoje povinnosti splnila, umožnila žalované připojení k veřejné komunikační síti a poskytla jí zařízení. Žalované pak tím, že žalovaná nesplnila smluvní povinnost k vrácení zařízení, vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty. Žalobkyně přitom v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila ani neprokázal, že by nájemné a smluvní pokutu uhradila, že její povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu dlužného nájemného a smluvní pokuty za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 7. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 075,48 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.