19 C 266/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 859 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná dne 3. 4. 2019 uzavřela s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splatit i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 735,71 Kč a úrokem ve výši 123,29 Kč, a to nejpozději dne 10. 6. 2019. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu, přesto dlužná částka nebyla uhrazena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva dne 9. 10. 2020 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Žalovaná byla usnesením ze dne 30. 11. 2021 vyzvána, aby se vyjádřila ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Soud z předložených listin zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 16. 5. 2019 uzavřena úvěrová smlouva č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 735,71 Kč a úrokem ve výši 123,29 Kč do 10. 6. 2019, avšak svůj závazek neuhradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. 5. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že předchůdce žalobce poskytne žalované částku 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, který soud vyhodnotil jako úrok stanovený pevnou částkou. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalovaná své závazky dosud neuhradila, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tuto částku uhradit. 6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 7. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal všechna svá tvrzení, zatímco žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a nebylo zjištěno, že by žalobci zaplatila uvedenou částku, nebo že by nárok žalobce jinak zanikl. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalované zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.