19 C 85/2021-46 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 050 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobci částku ve výši 26 550 Kč, která se skládá z jistiny 15 000 Kč a souhrnného poplatku 11 550 Kč, a to ve splátkách ve výši 443 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce (konkrétně čl. 10) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný hradil splátky nepravidelně a uhradil pouze 5 500 Kč. Žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 5 500 Kč, vydělil týdenní splátkou 443 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 17. 9. 2019 a datum prodlení ke dni 24. 5. 2014. Úrok z prodlení žalobce požadoval až ode dne 13. 8. 2019. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě. Žalovaný byl usnesením ze dne 3. 8. 2021 vyzván, aby se vyjádřil ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne [datum] bylo zjištěno, žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobci kromě půjčených 15 000 Kč částku celkem 11 550 Kč, která představuje tzv. souhrnný poplatek, s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Součástí Smlouvy byly i Smluvní podmínky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný byl před podpisem smlouvy podrobně seznámen s jejím obsahem. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný nuhradil celkem 5 500 Kč. 5. Soud věc právně zhodnotil dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce, neboť žalobce poskytl žalovanému půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle tohoto ustanovení přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce dle § 2390 a násl. o. z., na základě které mu poskytl částku 15 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Dle Smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobci půjčených 15 000 Kč a dále uhradit částku ve výši 11 55 Kč. Dluh měl být uhrazen v týdenních splátkách po 443 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 5 500 Kč. Dlužná částka činí 21 050 Kč. 7. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal všechna svá tvrzení, zatímco žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a nebylo zjištěno, že by žalobci zaplatil uvedenou částku, nebo že by nárok žalobce jinak zanikl. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 8. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 842 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 842 Kč. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.