20 C 338/2022-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 351 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o dodávce zemního plynu, na jejímž základě dodávala žalovanému zemní plyn do odběrného místa na adrese [adresa], [obec]. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně zemní plyn dodaný žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] (3,679 MWh) na částku 5 351 Kč, splatnou ke dni 18. 5. 2021. Žalovaný nesplnil své povinnosti a neuhradil dohodnutou platbu za dodaný zemní plyn. Žalobkyně proto následně zaslala žalovanému upomínky. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2021, avšak do dnešního dne nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má místo pobytu v České republice na adrese [adresa]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své bydliště. 4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému zemní plyn, převzít odpovědnost za odchylku a zajistit distribuci zemního plynu do odběrného místa na adrese [adresa], [obec]. Žalovaný se zavázal žalobkyni za dodané služby zaplatit sjednanou cenu, případně cenu regulovanou. Fakturou [číslo] na částku 5 351 Kč splatnou dne 18. 5. 2021 vyúčtovala žalobkyně cenu sdružených služeb dodávky zemního plynu poskytnutých žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] (množství odebraného zemního plynu 3 679,78 kWh a poskytnuté distribuční služby). Žalobkyně před podáním žalobního návrhu zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 6. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobkyně dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu, kterou se zavázala dodávat žalovanému zemní plyn do odběrného místa. Žalovaný se zavázal za dodaný plyn zaplatit cenu sjednanou. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně zemní plyn dodaný žalovanému, ten ji však neuhradil. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. 8. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalovanému plyn a související distribuční služby do odběrného místa oproti povinnosti žalovanému za dodané služby zaplatit sjednanou cenu, resp. cenu regulovanou. Žalobkyně svou povinnost splnila a dodaný plyn a související služby řádně vyúčtovala. Žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by uvedené nedoplatky z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky plynu žalobkyni řádně a včas uhradil, že jeho povinnost k úhradě těchto nedoplatků nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. 10. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě vymáhané částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úroky z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 351 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.