22 C 20/2022-15 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 145 Kč s příslušenstvím, představující nesplněné závazky žalovaného ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 395 Kč vrátit do [datum]. Žalovaný tak však neučinil. Žalobce následně žalovaného marně vyzval k úhradě pohledávky, a to Upomínkou ze dne [datum], dále Upomínkou ze dne [datum] a následně Upomínkou ze dne [datum]. V souladu se smlouvou tak má žalobce nárok na sjednaný poplatek za zaslání první upomínky ve výši 1 000 Kč, druhé upomínky ve výši 1 250 Kč a třetí upomínky ve výši 1 500 Kč. Dále žalobce požaduje úhradu jednorázového poplatku za mimosoudní řešení pohledávky ve výš i 1 000 Kč. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni [datum] a datum prodlení ke dni [datum]. Žalobce proto od tohoto data požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván Předžalobní výzvou ze dne [datum] k úhradě dluhu. Žalovaný dlužnou částku žalobci do dnešního dne neuhradil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Smlouvou o poskytnutí zápůjčky [číslo] bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému půjčena částka 2 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl dohodnut v částce 395 Kč, kdy celkovou částku 2 395 Kč měl žalovaný zaplatit žalobci do [datum]. V bodě článku 4. 4 smlouvy bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nesplní svoji povinnost uhradit zapůjčenou částku včas (ani po 2 dnech ode dne splatnosti), žalobce odešle žalovanému upomínky, za které má právo požadovat uhrazení částky 1 000 Kč za 1. upomínku, částku 1 250 Kč za 2. upomínku a částku 1 500 Kč za 3. upomínku. V případě neuhrazení zápůjčky ani v dodatečném termínu má žalobce dle článku 4. 6 smlouvy právo předat pohledávku k mimosoudnímu vymáhání, za které je dlužníku účtován poplatek 1 000 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku zápůjčky v termínu do 23.10.2017. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ust. § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta za sjednaný poplatek (§ 2392 odst. 1 o. z.). Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý poplatek. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků za upomínání. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil a zaplatil poplatek, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky a zaplacení poplatku neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 145 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t.. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.