22 C 204/2022-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 422 965,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky řízení došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 418 737 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem z úvěru ve výši 7,9 % p.a. formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 480 Kč vždy k 10. dni v měsíci počínaje [datum]. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl žalovaným řádně splácen, žalobce žalovaného vyzval k zaplacení zůstatku úvěru. K úhradě dlužných částek však nedošlo, proto žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni [datum], o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem z téhož dne. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum]. Pohledávka za žalovaným činí ke dni [datum] celkem 422 965,99 Kč a skládá se z jistiny úvěru 419 283,20 Kč, úroku z úvěru 736 Kč a poplatků ve výši 2 946,79 Kč. Poplatky pak byly účtovány za sjednané pojištění 493 Kč měsíčně, a to za měsíce listopad a prosinec [rok], leden [rok] a nedoplatek za říjen [rok] v poměrné části 198,90 Kč a dále poměrná část za únor [rok] ve výši 369 Kč. Dále byl žalovanému účtován poplatek za správu klienta v prodlení ve výši 900 Kč. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby ze dne [datum]. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobce a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce se k výzvě nevyjádřil. Žalovaný se k této výzvě rovněž nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky řízení soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 418 737 Kč za účelem konsolidace předchozích dluhů žalovaného v částce 18 737 Kč a ve zbytku mohl čerpanou částku žalovaný použít dle vlastního uvážení. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami včetně cen za služby banky dle Sazebníku ve výši 5 480 Kč vždy 10. dne každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná [datum]. Úrok z úvěru byl sjednán na 7,90 % ročně. Žalobce svůj závazek splnil, když žalovanému dne [datum] splatil bezhotovostním převodem zůstatek úvěru vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] v částce 18 551 Kč. Zbylá část úvěru ve výši 400 000 Kč byla žalobcem vyplacena na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet], což je zřejmé z výpisu úvěrového účtu [číslo] [bankovní účet], který žalobce zřídil za účelem vedení předmětného úvěru. Z platební historie – sestava [anonymizována dvě slova] je pak zřejmý průběh splácení úvěru, kdy je rovněž zřejmé, jaké poplatky a za jaké služby poskytované spolu s úvěrem byly žalovanému účtovány, kdy se dle smluvních ujednání jednalo o poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 197 Kč, pojištění úvěru 493 Kč měsíčně a dále poplatky za upomínání. Žalovaný však svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas neplnil, což bylo prokázáno rovněž platební historií – sestava [anonymizováno] 235. Pro případ prodlení s úhradou splátek si žalobce s žalovaným sjednali, že žalobce je oprávněn úvěr zesplatnit. Protože žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel, když naposledy dle platební historie – sestava ZUV 235 uhradil splátku ke dni [datum], žalobce dopisem„ Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“ ze dne [datum] úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení celého zůstatku úvěru. Z platební historie – sestava [anonymizována dvě slova] - bylo zjištěno, že ke dni [datum] žalovaný přes výzvy žalobce od zesplatnění úvěru ničeho nezaplatil. K datu [datum] dluh žalovaného činil na jistině 419 283,20 Kč, úroku z úvěru 736 Kč a poplatích 2 946,79 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum]. Dle poštovní dodejky si žalovaný zásilku uloženou na poštovním úřadu dne [datum] nevyzvedl.. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Žalovanému byl úvěr poskytnut a žalovaný jej měl vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Jelikož pohledávku žalovaný žalobci do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě zcela vyhověl. 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 490 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 890 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.