22 C 210/2022-19 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 51 000 Kč spolu příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, a to [právnická osoba] [anonymizováno] a. s., [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o osobní půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta dne [datum] půjčka ve výši 200 000 Kč. Žalovaný však svůj závazek vůči předchůdci žalobce řádně a včas nesplnil, kdy doposud neuhradil část jistiny ve výši 141 977,67 Kč. Celá pohledávka se stala splatnou ke dni [datum], kdy byla půjčka zesplatněna. Společně s jistinou má žalobce nárok taktéž na úhradu úroku ve výši 12,90 % ročně a zákonný úrok z prodlení, a to od [datum] až do zaplacení. Žalovanému byly dne [datum], [datum], [datum] zaslány právním předchůdcem žalobce výzvy k úhradě, dne [datum] pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, avšak do dnešního dne žalovaný zbývající část dluhu neuhradil. Předmětná pohledávka byla z původního věřitele, tj. [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], nyní [právnická osoba]) jako postupitelem postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jako Původní věřitel 2), jako postupníka. Ze strany [právnická osoba] byla pohledávka postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce se touto žalobou domáhá pouze části dlužné jistiny ve výši 51 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12,90 % ročně, zákonného úroku z prodlení od [datum] tj. datum následující po kapitalizaci úroků provedenou původním věřitelem, který byl původním věřitelem vypočten od [datum] do [datum] a kapitalizovaného úroku vypočteného od [datum] do [datum]: částka jistiny ve výši 51 000 Kč; zákonný úrok z prodlení z částky 51.000,00 Kč od [datum] do zaplacení; úrok 12,90 % ročně z částky 51.000,00 Kč od [datum] do zaplacení; částka kapitalizovaného úroku 3 887,88 Kč (od [datum] do [datum]). Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] požádal žalovaný předchůdce žalobce o poskytnutí finančních prostředků ve výši 200 000 Kč. Tato žádost byla ze strany předchůdce žalobce akceptována, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Mezi žalovaným a předchůdcem žalobce bylo dohodnuto poskytnutí prostředků ve výši 200 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 12,90 % ročně. Součástí ujednání byl poplatek za poskytnutí úvěru v jednorázové výši 2 000 Kč a vedení splátkového účtu ve výši 50 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 4 130 Kč. První splátka byla splatná dne 15.7.2006. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 200 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, uvedený v žádosti o poskytnutí půjčky, a to dne [datum]. Předchůdce žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum]. Dopisem ze dne [datum] oznámil předchůdce žalobce žalovanému zesplatnění pohledávky a vyzval jej k úhradě dlužné částky ve výši 160 471,09 Kč. Žalobce žalovaného vyzýval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek a seznamem pohledávek). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným z [právnická osoba] na žalobce. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o půjčce podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Aktuálně je tato problematika upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Právní vztah účastníků však vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se pak právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti občanského zákoníku včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. Dle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovanému oproti tomu plynul závazek poskytnutou půjčku, spolu se sjednaným úrokem a dohodnutými poplatky, v pravidelných měsíčních splátkách právnímu předchůdci žalobce splatit. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost úhradě dlužné částky. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1 970 o. z. nárok i na úrok z prodlení dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Soud tedy žalovanému uložil zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 527,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 000 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..