22 C 227/2021-40 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou původně dne 13. 5. 2020 Obvodnímu soudu pro Prahu 1, kterou uvedený soud usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], postoupil Okresnímu soudu v Liberci, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 567,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), dne 27. 4. 2015 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru – smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Na základě Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 12 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný byl povinen původnímu věřiteli měsíčně platit splátku úvěru ve výši 3,5 % z aktuálně vyčerpané částky. Současně byl žalovaný povinen původnímu věřiteli platit poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, jakož i úroky z úvěru. Žalovaný peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty čerpal, avšak bez toho, aby tyto prostředky vrátil. V důsledku toho původní věřitel úvěr dopisem ze dne 25. 9. 2019 zaslaným žalovanému zesplatnil. Pohledávku ze Smlouvy následně původní věřitel na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 postoupil žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Žalobce tak nyní nárokuje zaplacení částky 12 567,57 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 11 567,57 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč. Dále žalobce nárokuje zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 288,81 Kč, smluvního úroku ve výši 22,56 % ročně z částky 11 567,57 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 567,57 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud usnesením ze dne 27. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 11. 6. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud učinil následující skutková zjištění. Žalovaný dne 27. 4. 2015 učinil původnímu věřiteli na jím připraveném tiskopisu Návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo]. Předmětem návrhu bylo poskytnutí úvěru původním věřitelem žalovanému prostřednictvím kreditní karty. Navrhovaný úvěrový limit činil 12 000 Kč, navrhovaná úroková sazba činila 22,56 % ročně. Žalovaný navrhl splacení úvěru formou 12 měsíčních splátek ve výši 1 126 Kč. Při podání návrhu na uzavření Smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena pracovníkem původního věřitele z občanského průkazu žalovaného. Dle Protokolu o převzetí kreditní karty/PINu dne 15. 5. 2015 převzal žalovaný od původního věřitele kreditní kartu [číslo] xxxx xxxx [číslo] platnou do [číslo] a obálku obsahující [příjmení] kód k uvedené kreditní kartě. Dle Souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty [číslo] provedl žalovaný první čerpání úvěru dne 14. 7. 2015, poslední splátku úvěru žalovaný zaplatil dne 16. 5. 2019 a konečný zůstatek na úvěrovém účtu činil 13 856,38 Kč. Z obsahu výpisu z účtu plyne, že žalovaný na úvěru čerpal celkem 43 889,11 Kč a naopak na úvěr zaplatil toliko 43 866,59 Kč, celková výše smluvního úroku splatného za dobu trvání závazku z kreditní karty činila 11 174,64 Kč. Doporučeným dopisem ze dne 25. 9. 2019 původní věřitel zesplatnil nezaplacený zbytek závazku z kreditní karty. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] žalobci. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 11. 3. 2020. Předžalobní výzva ze dne 7. 4. 2020 byla žalovanému zaslána na jeho známé adresy v ČR [ulice a číslo], [obec], a [obec] [anonymizováno] [číslo], [obec], a na jeho známé adresy ve [země] Poštárka [číslo], [anonymizováno], a [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno]. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovaným mezi sebou sjednali smlouvu o vydání kreditní karty, již soud posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel prostřednictvím kreditní karty poskytl žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit úrok. Ustanovení § 2399 o. z. nevyžaduje pro smlouvu o úvěru písemnou formu, z doložených důkazů plyne, že žalovaný pouze učinil písemný návrh na uzavření smlouvy, původní věřitel ovšem nevyjádřil písemný souhlas s přijetím této nabídky (§ 1740 odst. 1 o. z.), nicméně žalovanému následně předal kreditní kartu, o čemž byl sepsán předávací protokol, a umožnil žalovanému čerpat úvěr ke kreditní kartě. Původní věřitel tak ve skutečnosti jednal dle nabídky učiněné žalovaným, čímž došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy dle ustanovení § 1744 o. z. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou měsíčních splátek ve smyslu § 2399 odst. 1 o. z. Současně se žalovaný ve smlouvě o úvěru v rámci smluvní volnosti jednak platit společně se splátkami úvěru poplatek za zaslání upomínka k zaplacení dluhu (§ 1746 odst. 2 o. z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. 12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Na základě výše uvedeného soud shledal, že žalobcem uplatněný nárok je po právu, a proto podané žalobě vyhověl.