22 C 242/2022-48 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 43 639,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 41 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami ve výši dle smlouvy spolu s úrokem ve výši 17,90 % p.a. a dále poplatky ve výši dle Smlouvy a Sazebníku. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 43 639,91 Kč. Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného přípisem ze dne [datum] k tomu, aby svůj závazek uhradil. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, a to převodem na bankovní účet dne [datum]. Úvěr, včetně úroku 17,90 % ročně, který byl připisovaný k jistině úvěru, měl být splácen a splacen celkem 65 pravidelnými měsíčními splátkami po 1 000 Kč (poslední splátka ve výši 524 Kč), které byly splatné každého 15. dne v měsíci, počínaje [datum]. Z výpisu úvěrového účtu sestavy ZUV_235 bylo zjištěno, že žalovaný se již s úhradou první splátky dostal do prodlení, uhradil ji jen částečně, a poté přestal hradit splátky zcela, a proto byl předchůdcem žalobce dopisem ze dne [datum] upozorněn, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu sestavy ZUV_235 je zřejmé, že žalovaný dluží na jistině úvěru 43 639,91 Kč. Z výpisu je rovněž zřejmé účtování poplatků souvisejících s úvěrem, kdy se jednalo o poplatky za pojištění. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž součástí byla Příloha [číslo] seznam pohledávek, postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] označeném jako„ Předžalobní upomínka“ byl žalovaný žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Dle informačního systému České pošty byla Výzva odeslána dne [datum]. Žalovaný na základě této výzvy nezaplatil ničeho. 5. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Žalovanému byl úvěr poskytnut a žalovaný jej měl vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Jelikož pohledávku žalovaný předchůdci žalobce, ani žalobci na nějž pohledávka za žalovaným přešla platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879, § 1880 odst. 1 o.z., do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě zcela vyhověl. 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 360 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 182 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 639,91 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 8. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.