22 C 254/2022-19 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím s tím, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“) uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 3 000 Kč se splatností do [datum]. Smluvní strany se dále dohodly na zaplacení úroku ve výši 27 Kč a administrativního poplatku ve výši 990 Kč. Celková částka ve výši 4 017 Kč byla splatná dne [datum]. Žalovaný však celkovou splatnou částku úvěru nesplatil řádně a včas. Žalovaný do dne splatnosti na pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný se tak ode dne [datum] dostal do prodlení s úhradou částky 4 017 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo spol. [příjmení] [jméno] právo na úhradu nákladů spojených s opožděnou platbou. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to ve výši 7 356,88 Kč napočítané ke dni [datum]. Dlužná pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 27 Kč, nesplaceného administrativního poplatku 990 Kč, postoupeného poplatku za odeslání upomínek ve výši 1 150 Kč (odesílány vždy po 7, 14, 21, 30 a 90 dnech prodlení, a byly zpoplatněny částkami 150 Kč, 250 Kč, 350 Kč, 400 Kč a 800 Kč), smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (0,1 % denně z dlužné částky tj. z částky ve výši 4 017 Kč, a to za období od [datum] do [datum]) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 507,27 Kč (za období prodlení od [datum] do [datum]). De [datum] vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku žalobci do dnešního dne neuhradil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující skutkový a právní závěr. Předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z., uložil soud žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..