22 C 275/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 8. 9. 2020 se žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 805 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) dne 6. 6. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 18 805 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 6. 11. 2019. Žalovaná se však dostala do prodlení, když neuhradila ani část čerpaného úvěru. Původní věřitel žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky, žalovaná však ničeho neplnila. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena na žalobce. Žalobce tak nyní nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 18 805 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 805 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 26. 7. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 6. 6. 2019 byla mezi původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal bezhotovostně poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání (revolvingový úvěr). Úroková míra činila 10,40 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % z aktuálně vyčerpané jistiny úvěru nebo ve výši 1 000 Kč dle toho, která z uvedených částek je vyšší. Pro případ prodlení žalované se splácením byla sjednána paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 250 Kč Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly též [ulice] podmínky původního věřitele (viz článek I. Smlouvy). Před uzavřením Smlouvy o revolvingovém úvěru byl žalovanému poskytnut též formulář Standardních informací o spotřebitelském úvěru. Žalovaná dne 6. 6. 2019 požádala o čerpání částky 15 000 Kč z revolvingového úvěru, jak plyne z formuláře [jméno] application (anglicky). Dle platebních informací dlužila žalovaná původnímu věřiteli ke dni 6. 11. 2019 celkem částku 18 805 Kč, z toho 15 023,11 Kč zůstatek po poslední platbě, 2x 250 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů a 3 282,56 Kč smluvní úrok za dobu čerpání úvěru. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem původní věřitel postoupil žalobci pohledávku za žalovaným plynoucí z výše uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru. Změna v osobě věřitele byla žalovanému dopisem původního věřitele ze dne 25. 7. 2020. Dopisem z téhož dne vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání předmětné pohledávky. Oba dopisy byly žalovanému zaslány doporučeně, jak plyne z poštovního podacího lístku. 5. Na základě shora popsaných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalovanou a původním věřitelem byla sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel bezhotovostně poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala společně s úrokem ve výši 10,50 % ročně z vyčerpané jistiny úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11% z aktuálně vyčerpané jistiny úvěru nebo ve výši 1 000 Kč dle toho, která částka je vyšší. Žalovaná se dále ve smlouvě zavázala v případě svého prodlení zaplatit původnímu věřiteli paušální náhradu nákladů vynaložení na vymožení pohledávky ve výši 250 Kč. Ke dni 6. 11. 2019 žalovaná dlužila původnímu věřiteli částku 18 805 Kč sestávající z dlužné jistiny, náhrady účelně vynaložených nákladů na vymáhání a smluvního úroku. Smlouvou o postoupení pohledávky následně původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Předžalobní výzva byla žalované taktéž zaslána. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 9. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovanou mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Část obsahu smlouvy byla určena obchodními podmínkami podle § 1751 odst. 1 o. z. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou pravidelných měsíčních splátek ve smyslu § 2399 odst. 1 o. z. V rámci smluvní volnosti se v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 o. z. žalovaná pro případ svého prodlení zavázala zaplatit poplatek jako náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků žalované, která měla poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Proto soud žalobce ohledně nároku na zaplacení dlužné jistiny úvěru, smluvního úroku a náhrady účelně vynaložených nákladů vyhověl. 14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nesplnila svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalované je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady tvoří 800 Kč soudní poplatek, 900 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč