22 C 297/2022-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ Původní věřitel 1“), Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva"). Původní věřitel 1 uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ Původní věřitel 2“), coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen„ Smlouva o postoupení 1“), o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení. Dne [datum] pak byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi Původním věřitelem 2 jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla postoupena předmětná pohledávka na společnost žalobce (dále jen„ Smlouva o postoupení 2“). Podle smlouvy se Původní věřitel 1 zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou, a to ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Původní věřitel 1 svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne [datum], což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalobce se proto po žalovaném domáhá úhrady jistiny 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od data splatnosti tj. od [datum] do zaplacení a dále se smluvním úrokem z jistiny dlužné částky v sazbě ve výši 15% p.a. od [datum] do zaplacení. Nárok žalobce na smluvní úrok pak vyplývá z článku II. odst. 1 smlouvy o úvěru. Ostatní příslušenství dluhu žalobce po žalovaném nepožaduje. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva k plnění před podáním žaloby. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se původní věřitel [právnická osoba], zavázal žalovanému poskytnout neúčelový, hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný si peněžní prostředky převzal osobně při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal předchůdci žalobce vrátit půjčenou jistinu 10 000 Kč a dále uhradit částku 8 186 Kč (kapitalizovaný úrok 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 923 Kč a inkasní poplatek 1 800 Kč), tedy celkem částku 18 186 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 299 Kč počínaje první splátkou splatnou do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Ze smluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s úrokovou sazbou, podmínkami splácení a sankcemi za nedodržení závazku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele [právnická osoba], společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností [právnická osoba] na společnost žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. O odeslání výzvy svědčí podací lístek ze dne [datum]. 5. Soud věc právně posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Postoupení pohledávky soud posoudil dle ustanovení § 1879 o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným uzavřena dne [datum]. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy, který měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobce je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). 7. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS